Vnitřní slib ⁶

Vnitřní slib je vnitřním pokrokem hledajícího. Tento pokrok ho inspiruje, dává mu sílu a pomáhá mu těšit Boha Božím vlastním Způsobem. Vnější slib dáváme docela často, vnitřní slib však nedáváme víckrát než jednou nebo dvakrát za život. Vnější slib dáváme, ale vnitřní slib dodržujeme. Snažíme se tímto vnitřním slibem řídit a snažíme se ho na zemi projevit.

Vnější slib dáváme nevědomosti, hojné nevědomosti, avšak vnitřní slib dáváme Bohu. Naším vnějším slibem je vědomě nebo nevědomě mučit svět, anebo se ho pokusit zničit. Změnit tvář světa a naplnit svět božskou Vůlí: to je vnitřní slib, který jsme dali Bohu.

K vnitřnímu slibu jsou tři důležité kroky:

Bůh má být spatřen.
Bůh má být pocítěn.
Bůh má být uskutečněn.

Abychom Boha spatřili, musíme být daleko, daleko od nástrah temnoty a nevědomosti. Abychom Boha pocítili, musíme žít v oblasti a říši aspirace, stoupajícího plamene v nás. Abychom Boha uskutečnili, musíme vrůst do božského, neustálého a nejvyššího odevzdání.

Když dosáhneme uskutečnění Boha, jsou ještě dva důležité sliby, které musíme udělat. Těmito sliby jsou odhalení Boha a projevení Boha. Odhalení Boha je slib, který činí duše, které realizovaly Boha, na základě svého nepodmíněného zájmu o trpící lidstvo. Projevení Boha je bezvýhradný slib realizovaných duší, že budou nepodmíněně milovat lidstvo a zde na zemi projeví Skutečnost Božskosti.

Ve svém každodenním životě vidíme dítě slibovat jeho matce: nebude lhát, neudělá nic špatného. Bohužel však lže, dělá chyby. Přesto má matka nesmírnou trpělivost. Cítí, že dříve nebo později bude její dítě mluvit pravdu a dělat všechno správně.

Jako mladý dělá spoustu věcí špatně a slibuje svým rodičům, že už to víckrát neudělá. Bohužel se mu znovu nedaří jeho slib dodržet. Jeho rodiče mu však stále dokážou odpouštět. Cítí, že dnes nebo zítra obrátí nový list. Takovou mají ve svého syna vnitřní důvěru.

Také v duchovním životě si mnoho hledajících dává vnitřní slib, vnitřní závazek. Říkají, že budou dávat skutečnou důležitost životu čistoty, životu aspirace, životu realizace. Bohužel se jim jejich slib nedaří plnit. Boží bezmezný Soucit je nicméně neopouští. Bůh svou neoblomnou Vůlí a Vizí vždy se překonávajícího Za vidí, že tito hledající se dříve nebo později vydají tou správnou cestou a budou kráčet, pochodovat a utíkat k předurčenému Cíli.

Dále jsou někteří pokročilí hledající, kteří ve svém vnitřním životě učinili značný pokrok a dali slib své vlastní vnitřní bytosti a také Bohu, že své duchovní hledání nevzdají, dokud nerealizují Boha. Jejich jediným cílem je realizace Boha. Avšak poté, co mají nějaké vyšší zážitky, již naneštěstí nechtějí jít dále. Mají pocit, že tyto zážitky jsou víc než dost, alespoň pro tento život. Cítí, že v tomto okamžiku realizaci Boha nepotřebují nebo nechtějí, a tak pro ně realizace zůstává vzdálená.

Tito hledající vstoupili do duchovního života s nejvyšší upřímností a také v něm učinili značný pokrok. Teď už však ke svému určenému Cíli nechtějí dále běžet. Nechtějí dosáhnout nejvzdálenějšího Břehu Zlatého Za. Bůh pozoruje situaci se svým bezmezným Soucitem a říká těmto hledajícím: „Nikdy nebudete naplněni. Dokud nedosáhnete Zlatého Břehu, nikdy nespatříte tvář uspokojení. Nesplnili jste svůj slib, který jste Mi dali, avšak Můj Slib vám je bezvýhradný. Budu na vás čekat. Ve své vyvolené Hodině vás dovedu k předurčenému Cíli. Pokud nechcete běžet rychle, rychleji, nejrychleji, záleží to na vás. Avšak musíte si uvědomit, že nikdo na zemi nemůže zůstat nerealizovaný a nenaplněný.“

Nejvyšší Pravdu musí realizovat každý, ale ten, kdo aspiruje, dosáhne Cíle přirozeně dříve než ti, kteří jsou dosud ve světě spánku.

Většina z nás je neobyčejně chytrá, ne však moudrá. Pokoušíme se podvádět ostatní lidské bytosti. Nejen to, zacházíme dokonce tak daleko, že se pokoušíme podvádět svého Vnitřního kormidelníka, Boha. I když víme, že Vnitřní kormidelník je vševědoucí, nevědomě, a někdy dokonce i vědomě se Ho snažíme podvádět. Říkáme Bohu: „Ó Bože, když nám dáš nějaké vnitřní bohatství, to jest mír, světlo a blaženost, polovinu z toho dáme lidstvu. Nepoužijeme všechno jen pro sebe.“ Je to, jako kdybychom Bohu řekli: „Když mi dáš dolar, půl dám lidstvu a jen půl si nechám pro sebe.“

Co se potom stane? Bůh nám dá mír, světlo, blaženost a další božské kvality, my však máme pocit, že to množství není dostatečné. Okamžitě říkáme: „Ó Bože, nedal jsi mi tolik, kolik jsem chtěl. Chtěl jsem dolar, Ty jsi mi však dal jen půl dolaru. Jsi velice chytrý. Nechal sis půl dolaru, abys ho dal lidstvu sám. A tak já lidstvu nemusím dávat mír, světlo a blaženost, které jsem od Tebe dostal.“ To je způsob, kterým se snažíme podvádět Božskost v lidstvu!

Každý má něco, co může nabídnout: mír, světlo, blaženost, upřímnost, prostotu. Na zemi není nikdo, kdo by nemohl pomoci zbytku lidstva. Cítí-li někdo, že je upřímnější než druzí, potom ať s nimi svou upřímnost sdílí. Jestliže někdo cítí, že je čistší než jeho sousedé nebo přátelé, potom ať se o svou čistotu rozdělí. Pokud někdo cítí, že má více aspirace, potom ať se o ni podělí. To je slib, který můžeme Bohu dávat v každém okamžiku.

Pokaždé, když duše vstupuje na pole stvoření a projevení, skládá Bohu, Kormidelníkovi Nejvyššímu, ten nejslavnostnější slib, že udělá, co bude moci, aby Boha zde na zemi odhalila. Avšak naneštěstí když duše vejde do světa, moře nevědomosti se ji snaží zahalit. Tělo, vitálno, mysl a srdce potom vědomě nebo nevědomě získávají potěšení z toho, že se s tímto mořem nevědomosti ztotožňují. Duše je ale všeodpouštějící. Nezavrhuje tělo, vitálno, mysl a srdce. Má nesmírnou trpělivost.

Když se tělo, vitálno, mysl a srdce ztotožní s duší a když chtějí vidět Pravdu okem duše — je-li toto jejich slib, jejich jediný slib, jejich vnitřní slib — tehdy není datum realizace Boha, odhalení Boha a projevení Boha velmi daleko.

Každý jedinec může dát slavnostní slib sobě i celému lidstvu. Je to slib zasvěcené služby. A až člověk splní svůj vnitřní slib, Bůh v tomto aspirujícím člověku a jeho prostřednictvím splní svůj nejvyšší Slib naprosté Dokonalosti.