Oběť mentální síly

Před padesáti lety žil v Americe jeden velký duchovní Mistr, který měl stovky žáků. Mistr realizoval Boha a sjednotil se s Nejvyšším, takže dokázal vést vnitřní i vnější život svých duchovních dětí. Za jejich vnitřní život přijal plnou zodpovědnost, ale co se týče vnějšího života, ve většině případů mlčel. Občas, pokud se jednalo o velmi blízkého žáka, převzal zodpovědnost i za jeho vnější život. Anebo když žáci začali vést velmi nebožský vnější život, byl donucen učinit nějaká opatření. Ve většině případů ale cítil, že je nejmoudřejší soustředit se na zdokonalování jejich vnitřní povahy, a nechával je při rozhodování o vnějších věcech naslouchat vnitřním poselstvím. Čas od času však žáci Mistra žádali o radu v té či oné věci. Každou takovou věc Mistr řešil s duší té osoby, aby zjistil, co chce a pak žákovi poradil, co by měl udělat.

Jednoho dne Mistr dostal dopis od mladíka, který se chystal promovat na vysoké škole. V dopise stálo: „Jsem tvým věčným otrokem. Jsem služebníkem tvého služebníka. Prosím, řekni mi, co mám udělat se svým životem. Čekám jen na tvůj rozkaz. Mám pokračovat ve studiu a získat magisterský titul nebo se školy úplně vzdát a dělat něco jiného? Rozhodnutí nechávám zcela na tobě.“

Tento mladík však byl ve skutečnosti velice pyšný a povýšený. Měl mocnou mysl a byl hrdý na svá mentální dosažení. Byl upřímný, když Mistrovi psal ten dopis, ale byl si jistý, že po něm Mistr bude chtít, aby ve studiu pokračoval. Nebo alespoň očekával, že mu poradí, aby se zabýval něčím, kde by svou mentální sílu mohl využít. Když jej ale Mistr k sobě zavolal, vyslechl si: „Mé dítě, přeji si, aby ses vzdal svého mentálního života a otevřel si prádelnu. Tvá duše už získala zážitky z mentálního života a teď chce zážitek opravdové pokory, aby mohla dělat nejrychlejší pokrok. Přestaň tedy se studiem a otevři si prádelnu.“

Mladík nemohl uvěřit svým uším. „Jak bych to mohl udělat?“ hlesl. „Co by tomu řekli mí rodiče? Můj otec utratil za moji školu tolik peněz. Když si teď otevřu prádelnu, dostane z toho infarkt. To mu nemůžu udělat!“

Mistr se na něj soucitně usmál a řekl: „Samozřejmě, mé dítě. Potom udělej, co si přeje tvůj otec. Přeji si ale říci, že když jsi neplánoval naslouchat mé radě, nikdy ses mně na ni neměl ptát. Říká se, že nevědomost je sladká. Kdyby ses mě nezeptal, mohl jsi ve studiích pokračovat dokonale šťastný. Pravda, tvoji duši by to netěšilo, ale ve svém vnějším vědomí bys šťastný byl. Jenže teď víš, co tvá duše chce a pokud budeš přesto dělat něco jiného, nebudeš cítit opravdové štěstí ani ty, ani tvá duše. Ze studia už nezískáš stejnou radost jako dřív.“

„Je to jako s duchovním životem. Než do něj vstoupíš, můžeš dělat všemožné nebožské věci a necítíš se nešťastně. Jakmile ale skočíš do moře duchovnosti, jakmile poznáš světlo, nemůžeš se už do života nevědomosti vrátit. A když to přesto uděláš, už v něm nenalezneš uspokojení.“

Mladík odvětil: „Zkusím o tom popřemýšlet. Promluvím si se svým otcem a pak se rozhodnu. Děkuji za poučnou radu.“

O měsíc později dostal Mistr další dopis od tohoto žáka. Přišel z univerzity vzdálené několik set mil, kde se mladík zapsal ke studiu.

V dopise vysvětloval: „Mistře, byl jsem tak zmaten, když jsem od tebe odcházel. Teď už je mi ale všechno jasné. Šel jsem hluboko dovnitř, meditoval na celou věc a dostal jsem od tebe vnitřní poselství. Znělo takto: ,Kdyby tvá duše chtěla pokorný život, nedala by ti dobrou mysl. Dala by ti prostou mysl, která by byla šťastná vést prádelnu. Tvá duše od tebe chce rozvinutou mysl a zároveň pokorný život.ʻ“

„Takže jsem se, Mistře, rozhodl udělat to následovně. Budu pokračovat ve studiích, abych si rozvinul mysl, jak to má duše chce. A pak se pokusím získat práci na nějaké malé univerzitě a povedu velmi pokorný život, což po mě duše také chce. Tímto způsobem uspokojím svoji duši i svého otce.“

Mistr dopis dočetl a smutně pokýval hlavou. „Jak je ta lidská mysl chytrá. Jak je pro ni snadné vymyslet si důvody pro dělání toho, co sama chce.“

Netrvalo dlouho a mladík se natolik zaměstnal v mentálním světě, že začal považovat duchovní život za pošetilost. A než skončil rok, opustil Mistra trvale.

O tři roky později se tento žák vrátil, aby mu vždy soucitný Mistr odpustil a dal mu novou příležitost.