Letmá nahlédnutí do véd a upanišad

Fairleigh Dickinson University Teaneck, New Jersey

30. listopadu 1971

"Nālpe sukham asti bhūmaiva sukham
V konečném není žádné štěstí.
Nekonečné jediné je štěstí.
— Čhándógjópanišad VII.23.1"

Nic konečného v sobě nemůže nést štěstí, nemluvě o trvalé blaženosti. Konečné v sobě skrývá požitek, a ten není skutečným štěstím. Nekonečné v sobě nese pravé božské štěstí v nekonečné míře a zároveň odhaluje a nabízí celému světu svou vlastní pravdu, své vlastní bohatství.

Nekonečné se projevuje v bezpočtu podob a tvarů uvnitř našeho rozmanitého světa; zároveň se božsky a vrcholně raduje samo ze sebe na nejvyšší transcendentální úrovni svého vlastního vědomí. V tomto světě rozmanitosti se Nekonečné projevuje ve třech hlavních podobách. Prvním aspektem Nekonečného je tvoření. Druhým aspektem je trvání. Třetím aspektem je zánik či zničení.

„Tvoření“: „trvání“ a „zánik“, to jsou filozofické a náboženské pojmy. Z duchovního pohledu stvoření existovalo, existuje a bude zachováno. Když používáme slovo „zánik, zničení“, musíme být velmi opatrní. Ve vnitřní Vizi Nejvyššího neexistuje nic takového jako „zničení“ — je to jen přeměna. Když ztratíme své touhy, máme pocit, že jsou zničené. Ale ony nejsou zničené — pouze se přeměnily na širší vizi, na aspiraci. Své putování jsme začali s touhou, ale jakmile jsme se vydali na cestu duchovnosti, touha postoupila své místo aspiraci. Neosvícené vědomí, které vidíme v podobě touhy, může být a také bude přeměněno aspirací, která je uvnitř nás. To, co ve svém omezeném poznání a omezené vizi nazýváme zničením, je z duchovního pohledu přeměna naší neosvícené, nečisté a temné přirozenosti.

"Ekam evādvitīyam
Pouze Jediný, Jeden bez druhého.
— Čhándógjópanišad VI.2.1"

Z tohoto Jediného jsme vznikli a na konci svého putování se k tomuto Absolutnímu Jedinému musíme vrátit. To je podstata putování duše. Představujeme-li si je jako vnější putování, pak jsme na omylu. U vnějšího putování máme výchozí bod a konečný cíl. Může to trvat několik nebo mnoho let, než se dostaneme k vytyčenému cíli, protože výchozí bod je na jednom místě a cíl někde jinde. Avšak vnitřní putování není putování, které má počátek tady a cíl někde jinde. Při svém vnitřním putování jdeme hluboko dovnitř a objevujeme svou vlastní Skutečnost, své vlastní zapomenuté Já.

Jak objevujeme své zapomenuté Já? Pomocí meditace. Existují různé druhy meditací: jednoduchá meditace, kterou zná každý; hluboká meditace, kterou znají duchovní hledající; a vyšší nebo nejvyšší meditace, což je meditace duše, v duši, s duší, pro celou bytost. Když medituje obyčejný hledající, medituje v mysli. Je-li trochu pokročilejší, medituje v srdci. Pokud je v duchovním životě velmi pokročilý, medituje v duši a s pomocí duše pro projevení Božskosti v lidstvu.

Duchovní Mistři meditují ve fyzickém, ve vitálnu, v mysli, v srdci a v duši svých žáků. Tito Mistři také současně meditují na Nekonečné, Věčné a Nesmrtelné. Pro duchovní Mistry to nejsou neurčité pojmy. Jsou to dynamické skutečnosti, protože skuteční duchovní Mistři ve svém vnitřním vědomí plavou v moři Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. Mohou se snadno koncentrovat, mohou snadno meditovat a kontemplovat na tyto tři božské skutečnosti, které představují Absolutní.

Upanišady vznikly ze čtyř véd: z Rgvédy, Sámavédy, Jadžurvédy a Atharvavédy. Každá véda nabízí lidstvu něco jedinečného. První a nejslavnější je Rgvéda. Začíná u kosmického boha ohně, u Agniho. Oheň znamená aspiraci. Aspirace a poselství véd jsou neoddělitelné. Tento oheň je ohněm vnitřního probuzení, je to vnitřní rostoucí plamen. Nevydává kouř a nic nespaluje; pouze osvěcuje a pozvedá naše vědomí. Bůh ohně je jediný kosmický bůh, který je brahmínem. Agni, oheň, se projevuje v sedmi podobách a má sedm významných vnitřních jmen: Kálí — černý, Karálí — hrozný, Manodžava — rychlý jako myšlenka, Sulohita — krvavě rudý, Sudhúmravarna — kouřového odstínu, Sfulinginí — rozsévající jiskry, Višvaručí — překrásný (Mundakópanišad 1.2.4).

Kálí čili černý, není ve skutečnosti černý. Kálí je božská síla nebo oheň uvnitř nás, která bojuje proti nebožským a nepřátelským silám. Matka Kálí bojuje na bitevním poli života proti démonům. Na vitální úrovni ji vidíme jako tmavou, záhadnou Bohyni, avšak na nejvyšší úrovni vědomí je zlatá. Když bojuje proti nepřátelským silám, vidíme její děsivou podobu, ve skutečnosti je však Matkou soucitu. Nechápeme její dynamické vlastnosti — považujeme je za agresivní. Matka Kálí má soucit v bezmezné míře, zároveň však u hledajícího nebude tolerovat žádnou lenost, nedokonalost, nevědomost nebo netečnost. A konečně — Matka Kálí je nesrovnatelně krásná. Tato krása není fyzická. Je to vnitřní krása, která pozvedá lidské vědomí na nejvyšší úroveň Blaženosti.

Sámavéda nám nabízí Boží hudbu, hudbu duše. Navíc nabízí indické náboženství, indickou filozofii a indické politické přesvědčení. Všechna tato pozoruhodná indická dosažení pocházejí ze Sámavédy. Hudba je v Sámavédě nesmírně důležitá. Vůbec se nepodobá moderní hudbě; je to hudba, která dojímá duši. Jádžňavalkja, největší mudrc minulosti, řekl: „Příbytkem hudby je Nebe.“ A právě Sámavéda obsahuje takovou nebeskou hudbu — hudbu, která dojímá duši a která dodává životu energii.

Většina z vás četla Bhagavadgítu, Nebeskou píseň Pána Krišny. V ní Pán Krišna říká: „Já jsem Sámavéda.“ (Bhagavadgíta 10.22) Neříká, že je Rgvéda, Jadžurvéda nebo Atharvavéda. Ne, říká, že je Sámavéda. Proč? Protože v Sámavédě nalezl hudbu duše, jenž je mu zcela vlastní. Pataňdžali, velký indický filozof a světec, odvozuje svou filozofii ze Sámavédy právě kvůli její vnitřní hudbě. Kdybychom z Božího stvoření odebrali hudbu, zbylo by jen prázdné stvoření. Bůh Stvořitel je Nejvyšší Hudebník a Jeho stvoření je Jeho jedinou Blažeností. Právě v hudbě cítí Bůh Blaženost, a právě prostřednictvím hudby nabízí svým aspirujícím i neaspirujícím dětem Sám Sebe.

Ze Sámavédy pochází nejvýznamnější upanišada, a sice Čhándógja upanišada. Ta je rovnocenná Brhadáranjaka upanišadě. Je zdaleka největší, ale podle mnohých také nejlepší. Na druhou stranu, někteří zastávají názor, že nejlepší je kratičká Íša upanišada — nikoli pro svou velikost, ale pro svou hloubku. Jiní budou tvrdit, že nejlepší je Švétášvatara, Katha nebo Kéna upanišada. Každý tak vyjadřuje své upřímné pocity o podstatě té které upanišady.

Čhándógja upanišada, která je odvozena ze Sámavédy, říká upřímným hledajícím velmi významnou věc. Duchovní učitelé velmi často slyší otázku: „Proč potřebujeme učitele? Nemůžeme realizovat Boha sami?“ V Čhándógja upanišadě najdeme přesvědčivý výklad pro pochybující a neaspirující lidské bytosti, které se kvůli této věci nesmyslně dohadují. Čhándógja upanišada (Čhándógjópanišad VI.14.1-2) říká, abyste na sebe pomýšleli jako na cestovatele. Zabloudili jste a přepadl vás zloděj. Sebral vám všechny cenné věci a zavázal vám oči. Potom vás odvedl na vzdálené místo a zanechal vás tam. Předtím jste viděli a mohli jste se pohybovat, ale teď je váš osud žalostný. Nevidíte, nemůžete chodit, pláčete jako bezmocné dítě, a nikde žádná záchrana.

Dejme tomu, že někdo přijde, rozváže vám oči a odejde. Teď vidíte všechny cesty kolem sebe, ale nevíte, kterou se máte dát, která je ta vaše, a i kdybyste to věděli, nemohli byste se po ní vydat, protože vaše nohy a ruce jsou stále ještě spoutané. V takové situaci je hledající, který chce sám realizovat Boha. Řekněme, že poté přijde někdo, kdo rozváže vaše pouta a ukáže vám cestu, kterou se dostanete domů. Takový člověk vám prokáže opravdovou laskavost. Pokud mu věříte a věříte i sami sobě, rychle a bezpečně dosáhnete svého cíle. Pokud mu věříte, ale nevěříte, že jste schopni dosáhnout svého cíle, půjde s vámi, aby vám pomohl. Ten samý učitel, který vás vysvobodil ze slepoty a ukázal vám cestu, půjde s vámi, půjde uvnitř vás, aby vás inspiroval. Bude působit jako vaše vlastní aspirace, aby vás vedl k vašemu předurčenému Cíli.

Dostanete-li od duchovního Mistra takovou pomoc, potom může mít váš život význam a být plodný a vy můžete běžet k Cíli tou nejvyšší rychlostí. Jinak půjdete dnes po této cestě, zítra po tamté a pozítří po nějaké jiné. Můžete mít schopnost kráčet, ale budete se znovu a znovu zklamaně a znechuceně vracet do výchozího bodu. Jestliže však kromě schopnosti znáte správnou cestu a máte pravého Mistra, aby vám pomohl, kdo vám potom může zabránit v dosažení Cíle? Jakmile svého předurčeného Cíle dosáhnete, dosáhnete Božích Výšek a začnete tady na zemi projevovat Boží Světlo. Jste naplněni — jste mnohostí naplněnou v objetí jednoty.