Koruna indické duše

Harvard University
Cambridge, Massachusetts

3. prosince 1971

V tichých zákoutích srdce upanišad vidíme a cítíme ohromující kombinaci duchovnosti duše a praktičnosti života. Duše upanišad má božskou troufalost ujmout se nejvyššího vedení ve světě představivosti, světě aspirace, světě realizace, odhalení a projevení, protože je to její vrozená role. Její pochopení objímá všechny nedostatky slabého lidstva. Její univerzální láska je písní sebenabízení.

Upanišady jsou současně pláčem aspirace srdce i úsměvem zkušenosti duše. Mají vizi jednoty v mnohosti. Jsou projevením mnohosti v jednotě.

Poselstvím upanišad je božský život, život přeměněného lidstva a život osvíceného vědomí země. Upanišady nám říkají, že zřeknutí se života tužeb znamená naplňující radost pozemského bytí. Toto zřeknutí se neznamená odmítnout nebo zavrhnout sám sebe. Takovéto zřeknutí se vyžaduje překonat ego, svobodně se nadechovat životní energie duše, a přitom žít dynamický a aktivní život ve světě, v němž lze dosáhnout Výšky Nekonečnosti, Blaženosti Věčnosti a Světla Nesmrtelnosti.

Každá hlavní upanišada je průvodcem v houštině zkušeností, ze kterých se skládá lidský život. Každá hlavní upanišada nám nabízí intuitivní poznání a vnitřní odvahu nalézt svou cestu labyrintem plným zatáček, slepých uliček, pochyb a úskoků. Pochopíme, že život je skvělé dobrodružství aspirujícího srdce, hledající mysli, bojujícího vitálna a bdělého těla. Prozkoumáme skrytá místa osvěcující individuality a naplňující osobnosti. Pryč je temnota naší mysli. Pryč je chudoba našeho srdce. Pryč je nečistota našeho vitálna. Pryč je nejistota našeho těla. Vlak Světla dorazil. Letadlo Blaženosti přistálo.

Upanišady učí hledajícího, že Blaženost je projevením božské Lásky, Vědomí je projevením síly duše a Bytí je projevením Bytosti. V Blaženosti je Brahman Skutečností. V Lásce je Brahman Božskostí. Ve Vědomí Brahman kontempluje na Vizi dokonalé Dokonalosti. V síle duše se Brahman stává dosažením dokonalé Dokonalosti. V Bytí je Brahman věčný Milovník. V Bytosti je Brahman věčný Milovaný.

Pro realizaci Boha potřebujeme Gurua. Katha upanišada (Kathópanišad 1.2.8) říká: „Hledající nemůže najít svou cestu k Bohu, dokud mu o Něm někdo jiný neřekne.“ Mundaka upanišada (Mundakópanišad 1.2.12) říká: „Hledající se musí pro své vnitřní osvícení obrátit na toho, kdo poznal Já.“ Prašna upanišada (Prašnópanišad 6.8) říká: „Ó Otče, ty jsi nás převezl ke Zlatému Břehu.“ Katha upanišada (Kathópanišad 1.3.14) říká: „Povstaň, probuď se! Naslouchej velkým a následuj je.“ Mundaka upanišada (Mundakópanišad 1.2.12) říká: „Guru je ten, jehož vnějším poznáním je véda a vnitřním poznáním je kontemplace na Brahman.“

Hledající, který studuje upanišady a vede život sebezkoumání a sebekázně, už není a nemůže být pouhým hercem na jevišti života, ale spíše duchovním výtvarníkem a skutečným božským režisérem. Kromě toho má široká ramena a nevadí mu tíha břemena světa. Cítí, že jeho povinností je utišit krvácející srdce lidstva. Jeho život, to je nezávislost myšlenky a ducha. Zasvěcená služba jeho srdce přijímá Shůry bohatou odměnu. Ovládl svou vlastní životní filozofii, kterou je těšit Božskost v lidstvu.

Žít stovku let neznamená jen prodlužovat svůj život na zemi. Člověk musí bojovat proti nevědomosti. Povrchní úsilí nás nemůže dovést k Bohu. Realizace Boha si vyžaduje čas. Odhalit Boha trvá déle. A projevit Boha trvá ještě delší dobu. To je důvod, proč se zřeci véd modlili za pevné zdraví a dlouhý život, za život delší sta podzimů. Také nás varují, že se musíme vyhnout čemukoliv, co by bylo škodlivé pro naše zdraví. Vivékánanda, velký védantin s nezdolnou odvahou, prohlásil: „Svoboda — fyzická svoboda, duševní svoboda a duchovní svoboda — to je motto upanišad.“

Abychom získali svobodu, potřebujeme energii, sílu a ducha. K tomu je určena následující nanejvýš mocná modlitba:

Upanišady vždy zastávají neohrožený pohled na život. Pro védský a upanišadský věk je charakteristický pokrok, neustálý pokrok. Proti čemu máme bojovat? Proti otroctví, nevědomosti a smrti. Život je náš. Také vítězství musí být naše. Všechno, co stojí hledajícímu v cestě, je nutné bez váhání odstranit. Jeho život nezná ústupky.

Hlavní touhou upanišad je nejvyšší Pravda. Této Pravdy může dosáhnout opravdový hledající, který má mnoho božských vlastností a jehož láska k Bohu převažuje nad láskou k čemukoliv jinému. Hledající potřebuje tři věci: vrata — sebezasvěcení, krpa — milost, a šraddhá — víru. Pokud ztělesňuje tyto tři vlastnosti, satja, Pravda, bude nepochybně jeho.

Kdo chce zůstat sám? Nikdo, dokonce ani nejvyšší, prvorozený, Virát. Přišel okamžik, kdy pocítil potřebu vytvořit kosmické bohy. Ze svých úst vytvořil Boha Ohně, Agniho, jediného bráhmanského boha. Indra, Varuna, Jama, Íšána a další byli stvořeni z jeho paží. To jsou bohové — kšatrijové. Potom ze svých stehen vytvořil Vasuy, Rudry, Maruty a ostatní. To jsou bohové — vaišjové. Ze svých nohou vytvořil Púšan. Púšan je bůh šúdra.

Bráhman ztělesňuje poznání. Kšatrija ztělesňuje sílu. Vaišja ztělesňuje blahobyt. Šúdra ztělesňuje tajemství sebezasvěcení. Tito čtyři bratři jsou končetinami Kosmické Bytosti. Třebaže jsou navenek rozdílní ve svých vlastnostech a schopnostech, v duchu jsou neoddělitelně totožní.

Největším objevem upanišad je Brahman, nebo též Nejvyšší Já. Žádná lidská bytost neví a ani nikdy vědět nebude, kdy do nás vstoupila nevědomost, protože i pozemsky spoutaný čas je stvořením nevědomosti. Přesto se člověk plavající v moři nevědomosti nemusí utopit. Zřeci dávné minulosti, znalci Brahman, nám jasnými slovy říkají, že všechny lidské bytosti se mohou a musí vyprostit z okovů nevědomosti. Ti, kteří znají transcendentální Pravdu, nám také říkají, že jednotlivá duše je ve skutečnosti totožná s Nejvyšším Já. Jediný problém spočívá v tom, že si jednotlivci nepamatují svou pravou transcendentální podstatu. Nakonec nám zřeci říkají, že „Poznat Já znamená stát se Já.“ Na základě své realizace ten, kdo zná Brahman, prohlašuje: Aham Brahmāsmi — "Já jsem Brahman." (Brhadáranjakópanišad I.4.10)

Síla mysli, síla srdce a síla duše upanišadského vědomí neznají hranic. Sílu mysli ztělesňuje na půdě filozofie Šankara; na půdě dynamické duchovnosti ztělesňuje sílu mysli Ramana Maháriši, velký mudrc z Arunačaly; sílu srdce ztělesňují Kristus, Buddha a Sri Čaitanja z Nadie v Bengálsku. Sri Krišna a Šrí Rámakrišna ztělesňují sílu duše. Vize síly mysli dosáhla vrcholu a realizace síly duše nalezla na zemi naplňující projevení ve Sri Aurobindovi. Tito a další duchovní velikáni kormidlují loď života lidstva k transcendentálnímu Příbytku Nejvyššího.