Brahman upanišad

Yale University
New Haven, Connecticut

8. prosince 1971

Srdce upanišad je nanejvýš významné a plodné, protože ztělesňuje život Brahman. Brahman je Skutečnost v jsoucnu; Brahman je jsoucnem Skutečnosti. Věčná Pravda Brahman je v konečném, je za konečným, je v Nekonečném a je za neustále transcendujícím Nekonečnem.

Brahman je na poli realizace Svrchovaným Absolutnem. Na poli odhalení je všudypřítomnou Skutečností. Na poli projevení je pak zvěčňující Dokonalostí.

AUM

Brahman Stvořitel je Světlem Vědomí; Brahman Naplnitel je Blažeností Vědomí. Brahman je vnitřní Duší všeho a jediným Cílem ve všem.

Když se díváme dovnitř, Brahman je Silou Vědomí. Díváme-li se ven, je Brahman Sebeprojevením. Když na Brahman myslíme svou pozemsky spoutanou, omezenou a neaspirující myslí, stává se z našeho života čiré zklamání. Když meditujeme na Brahman v tichých zákoutích svého srdce, stává se z našeho života čisté osvícení.

Pro toho, kdo nehledá, je Brahman nepoznatelný. Pro hledajícího, který začíná, je Brahman neznámý. Pro hledajícího-Mistra je Brahman poznatelný a poznaný. Co víc, Mistr sám vrůstá do Vědomí Brahman.

Věčné je bytí uvnitř. Věčné je bytí vně.

V konečném není žádné trvalé štěstí. Pouze v Nekonečném můžeme slyšet poselství věčné Blaženosti. Dva hlavní aspekty Brahman se nazývají Ánandam Brahma a Anantam Brahma. Ánandam Brahma je život všeosvěcující a všenaplňující Blaženosti. Anantam Brahma je život Nekonečnosti.

Tady na zemi neustále roste život Nekonečnosti, aby naplnil Absolutního Brahman. To je důvod, proč upanišadští zřeci zpívají z hloubky svého srdce o transcendentální Blaženosti Brahman:

Z transcendentální Blaženosti jsme vzešli.
V Blaženosti rosteme a hrajeme svou vlastní roli.
Na konci své cesty vstoupíme do nejvyšší Blaženosti.

Když pak zřeci spatřili v Brahman Nekonečno, zpívali:

Brahman je činný. Brahman je nečinný. Činný Brahman koná uvnitř a navenek se stává. Činný Brahman také koná navenek a stává se uvnitř. Avšak nečinný Brahman je naprostá svoboda nečinnosti a úplná svoboda v nečinnosti.

Brahman je věčně Nezrozený a současně věčné zrození a růst existence. Brahman je nocí nevědomosti. Brahman je světlem poznání. Brahman — noc nevědomosti potřebuje naprosté přeměnění. Brahman — světlo poznání potřebuje úplné projevení.

Celý vesmír vznikl z Brahman — Semínka. Když chtěl Brahman stvořit sám sebe, nejprve se stvořil prostřednictvím čtyř významných světů. Byl to ambhas — nejvyšší svět, maríči — obloha, mara — smrtelný svět čili země a apa — podzemní svět. Potom Brahman seslal do těchto světů strážce. Poté jim seslal potravu. Později si Brahman uvědomil, že on sám se musí zúčastnit své Kosmické hry, a vstoupil tedy do Kosmické lílá (hry) prostřednictvím své vlastní jógické síly. Nejprve vstoupil lebkou do lidského těla. Dveře, kterými Brahman vstoupil, se nazývají dveře Blaženosti. Tyto dveře tvoří nejvyšší centrum vědomí. Říká se jim sahasrára, lotos s tisíci okvětními lístky. Jsou umístěny uprostřed mozku. Tudy vstupuje jogínova realizace a ztotožňuje se s Vědomím Brahman.

Brahman má mnoho jmen, ale Jeho tajné jméno zní „Aum“.

Šíp po opakovaném nácviku zasáhne terč, Vědomí Brahman. Díky pravidelné koncentraci, meditaci a kontemplaci vstoupí hledající do Absolutního Vědomí Brahman.

Stvoření je nejvyšší obětí Brahman. Stvoření rozhodně není mechanická konstrukce. Stvoření je duchovní čin, vrcholně odhalující, projevující a naplňující božskou nádheru Brahman. Božský Architekt se nachází za stvořením a zároveň ve stvoření a jeho prostřednictvím projevuje Sám Sebe.

Brahman stvořil ze své Bytosti kněze, bojovníky, obchodníky a služebníky. Potom stvořil Zákon. Nic nemůže stát výše než tento Zákon. Tento Zákon je Pravda. Když člověk říká Pravdu, vyhlašuje Zákon. Když vyhlašuje Zákon, říká Pravdu. Pravda a Zákon jsou totožné, neoddělitelné.

Indická mytologie rozděluje Čas — nikoli pozemsky spoutaný čas, nýbrž věčný Čas — na čtyři části: satjajugu, trétajugu, dváparajugu a kálíjugu. Podle úsudku mnoha lidí se nyní nacházíme v kálíjuze. V kálíjuze Brahman hluboce spí. Spočívá v blátě bezduché nevědomosti. Ve dváparajuze se probouzí a rozhlíží se kolem. V trétajuze vstává a chystá se k pohybu vpřed. V satjajuze, ve zlatém věku, se pohybuje rychle, rychleji, nejrychleji ke svému Cíli. Pohyb, vnitřní pokrok, pochod života k předurčenému Cíli, to je poselství véd, věčné poselství árijské kultury a civilizace, realizace indických mudrců a zřeců.