Oheň Vnitřního odhalení

Vassar College Poughkeepsie, New York

15. listopadu 1972

Proč si ceníme učení véd? Protože nás inspiruje k tomu, abychom se pozvedli a překročili vědomí těla. Rgvéda nás inspiruje, abychom svět učinili velkým a dokonalým. Sámavéda nás inspiruje, abychom se ztotožnili s božskou melodií a kosmickým rytmem. Jadžurvéda nám říká: „Kéž dá sebeobětování úspěch našemu životu. Kéž dá sebeobětování vzkvétat našemu životnímu dechu.“ Atharvavéda nás inspiruje, abychom šli kupředu po cestě neustálého pokroku. Říká nám, že nás vede a řídí Brihaspati, Guru kosmických bohů.

védští zřeci viděli ve vnějším světě strach. Ve vnitřním světě cítili svobodu. Pomocí aspirace chtěli svobodu vnitřního světa vynést na povrch. V Atharvavédě nám nabídli významnou modlitbu: „Kéž jsme beze strachu před těmi, které neznáme, i před těmi, které známe.“ (srov. Atharvavéda, Paippaládasamhitá III.35.5-6)

Strach z temnoty je strach z neznámého. Strach ze Světla je strach z poznaného. Strach z neznámého je hloupost. Strach z poznaného je pošetilost.

Co potřebujeme, je vůle duše. Vůle duše dává Boží svobodu.

"Uru ṇas tanve tan
uru kṣayāya nas kṛdhi
uru ṇo yaṃdhi kvase
— Rgvéda VIII.68.12"

Tento plamenný výrok Rgvédy znamená:

„Svobodu našemu tělu. Svobodu našemu domovu. Svobodu našemu životu.“

Védský způsob života nelze oddělit od rituálů. Ve védských dobách byly rituály nedílnou součástí života. Hledající védské epochy dělali vykonáváním rituálů značný pokrok. V Rgvédě nicméně vidíme větší důraz na duševní a vnitřní filozofii než na rituály. Právě tato kombinace rituálu a filozofické moudrosti je bohatstvím védské kultury. V rituálu se skrývá oddanost a zasvěcení. Ve filozofické moudrosti se skrývá aspirace a meditace. Rituál tehdy ukázňoval a usměrňoval život. Vnitřní filozofie osvěcovala a osvobozovala život. V srdci filozofie bylo objeveno Světlo. V těle rituálu bylo Světlo projeveno.

Védy hovoří jmenovitě o třech světech: pršiví — zemi, antarikša — obloze a djaus — nebeském světě. Na zemi je vším hmota. Na obloze je vším božské působení. V Nebi je vším schopnost vnímání.

Ve védách kráčí filozofie bok po boku s poezií. Filozofie osvítila mysl védských zřeců. Poezie učinila jejich srdce věčným. Filozof je básník v mysli. Básník je filozof v srdci. Filozof má rád vnější náboženství a vnitřní vědu. Básník má rád vnější umění a vnitřní literaturu. Filozof říká básníkovi: „Dávám ti své vzácné bohatství: moudrost, jež je stálým a vědomým nástrojem intuice.“ Básník říká filozofovi: „Dávám ti své vzácné bohatství: svou oddanou jednotu s životem světla.“

Mnoho zřeců vidělo Pravdu, ale když ji odhalovali, velmi často nebyla jejich odhalení stejná. Je opravdu žalostné, že při různých příležitostech a za různých okolností se jejich odhalení stejné Pravdy jeví všemožně, jen ne jako totožná. Musíme si však uvědomit, že rozdíly existují jen v poznání a odhalení Pravdy. V Pravdě samotné nemůže být žádného rozdílu. Proč se objevují rozdíly? Rozdíly se objevují proto, že lidská individualita a osobnost nevidí Pravdu tak, jak by Pravda měla být viděna. Když se lidská individualita a osobnost rozplynou, zůstane Pravda stejná v poznání i odhalení. Netřeba říkat, že védy jsou přímým odhalením osvícení zřeců, a ne dary z neznámých nebes někde nahoře.

Jsou lidé, kteří si myslí, že védy se zabývají pouze duchovností, a ne vědou. Nemají pravdu. Pokročilí hledající a duchovní Mistři jsou toho názoru, že Jadžurvéda obsahuje mnoho vědeckých poznatků, které současná věda dosud neobjevila či neuznala. Ani na vědecké poznání Atharvavédy nelze shlížet. védští zřeci znali proces utváření mraků. Byli si plně vědomi různých ročních období. Ovládali aritmetiku a pracovali s čísly řádu milionů, miliard a bilionů. V Jadžurvédě je ještě pozoruhodnější věc. Můžeme zde najít záznamy o existenci letadel. védští zřeci létali bez mezipřistání stovky mil. Znali také tajemství geologie, medicíny a ostatních věd. A to vše před čtyřmi tisíci lety!

Védy byly přeloženy do mnoha jazyků a byly předmětem obdivu a vážnosti mnoha cizinců. Velký německý filozof Schopenhauer považoval upanišady za útěchu a osvícení svého života. Víme, že upanišady jsou nejmocnějšími a nejvíce osvěcujícími dětmi véd. Je však také mnoho pravdy na tvrzení, že překlad nemůže plně vystihnout originál. V případě véd je to určitě pravda. Védy přeložilo mnoho lidí, ale bez ohledu na to, jak upřímně a oddaně pracovali, značná část védské krásy se tím ztratila.

Existují čtyři védy: Rgvéda, Jadžurvéda, Sámavéda a Atharvavéda. Rgvéda se zabývá především podobami modlitby. Jadžurvéda se zabývá obětními formulemi. Sámavéda pojednává o hudbě. Atharvavéda se zabývá medicínou, vědou a magickými formulemi. V Rgvédě začíná poselství lidské evoluce. Rgvéda nám říká o významu bytí a přínosu člověka pro svět. Jadžurvéda nás učí, jak správně vykonávat oběti a jak ovládat vesmír. Tato véda klade větší důraz na mechanickou stránku obětí než na jejich duchovní aspekt. Sámavéda nás učí, jak může božská hudba pozvednout naše aspirující vědomí do nejvyšší říše Blaženosti a jak z nás může učinit vědomý kanál pro Boha Nejvyššího Hudebníka k přeměně lidské temnoty na božské světlo, lidské nedokonalosti na božskou dokonalost, lidských nemožností na božské nevyhnutelnosti a lidských snů na božské skutečnosti. Atharvavéda nás učí, jak ovládat duchy a nižší božstva a jak se ochránit před zlými duchy a ničivými bytostmi.