Píseň Nekonečna

Mount Holyoke College South Hadley, Massachusetts

28. listopadu 1972

Védy jsou nejstarší posvátná písma v knihovně vědomě se vyvíjejícího lidstva. Ke čtení véd pro svůj vlastní vědomý vývoj se můžeme nechat inspirovat povzbuzením Maxe Müllera: „Tvrdím, že pro každého, kdo dbá sám o sebe, kdo se zajímá o své předky, o svou historii a o svůj intelektuální vývoj, je studium védské literatury nepostradatelné.“

Védy ztělesňují intuitivní vize, božské zážitky a život osvěcující skutečnosti. Musíme vyjít z moře nevědomosti a vstoupit do moře poznání. Rgvéda nás inspiruje a říká: „Čluny Pravdy vezou lidi dobrých skutků přes oceán nevědomosti.“ (Rgvéda IX.73.1)

Současný lidský život není ničím jiným než nekončící sklíčeností. Uniknout z pasti sklíčenosti je téměř nemožné. Jadžurvéda nám nabízí řešení: „Ten, kdo vidí veškeré bytí uvnitř Já a Já ve veškerém bytí, neupadne do pasti zničující a oslabující sklíčenosti.“

Védy jsou univerzální, proto si je může přisvojit Západ stejně jako Východ. Velký americký filozof Thoreau řekl o védách velmi významnou věc: „Úryvky, které jsem z véd četl, na mne zapůsobily jako světlo vyššího a čistšího světelného zdroje, putujícího po vznešenější dráze průzračnější sférou, prostou detailů, jednoduchou a univerzální. Védy nesou hmatatelný dotek Boha.“ Nepochybně je to tak.

Vyzývající a zároveň osvěcující je pevná víra Sira Williama Jonese: „Troufám si tvrdit, aniž bych hodlal vytrhnout jediný lístek z věnce nikdy nevadnoucích vavřínů našeho nesmrtelného Newtona, že celá jeho teologie a část jeho filozofie se dá najít ve védách.“

Védské přikázání pro lidské fyzické tělo zní šaučam. Šaučam znamená „čistota“ — čistota v těle a čistota těla. Bez čistoty těla v nás nemůže růst nic božského; nic božského v nás nemůže být trvalé.

Védské přikázání pro lidské vitálno zní ahimsa. Ahimsa znamená „nenásilí“ — nenásilí ve vitálnu a nenásilí vitálna. Právě z nenásilí získává člověk největší příležitost cítit, že nenáleží malé rodině, ale největší rodině: veškerému vesmíru. Indická filozofie nenásilí byla poprvé uvedena do praxe soucitným Pánem Buddhou a jeho stoupenci, a dále Pánem Mahávírou a stoupenci džinismu. Gándhího nenásilí bylo nanejvýš vzácným darem současnému život milujícímu lidstvu.

Védské přikázání pro lidskou mysl zní satjam. Satjam znamená „pravda“ nebo „pravdivost“. Jedině pravdivost v mysli a pravdivost mysli nás může vést k vyššímu životu, k životu osvěcující Božskosti a naplňující Nesmrtelnosti.

Védské přikázání pro lidské srdce zní íšvarapranidhána. Íšvarapranidhána znamená milující oddanost srdce Pánu Nejvyššímu. Když máme k Nejvyššímu Pánu čistou a spontánní oddanost, tehdy s Ním cítíme neoddělitelnou jednotu — jednotu s Věčností Jeho Ducha, s Nekonečností Jeho Těla a s Nesmrtelností Jeho Života.

Védy jsou prostoupeny konceptem oběti. My obětujeme Bohu to, co máme: nevědomost. Bůh nám obětuje to, čím Sám je: Dokonalost. Boží obětování je vždy nepodmíněné. Naše obětování je občas podmíněné, občas nepodmíněné. Když jde o podmíněné obětování, potom bojujeme v bitvě a zvítězíme. Když jde o nepodmíněné obětování, potom nemusíme vůbec bojovat, protože naše Vítězství je již dosaženo. Vítězství je naším rodným právem: je provždy naše.

Obětování je nabízení sebe sama. Sebenabízení je sebenaplnění. Sebenaplnění je projevení lásky a dokonalost Pravdy. Prostřednictvím svého vnějšího obětování se stáváme božskou částí Matky Země. Prostřednictvím svého vnitřního obětování se stáváme nesmrtelnou částí Otce Nebe. Vnější oběť vykonáváme, když vystupujeme z vlivu svazujících tužeb a vstupujeme na pole osvobozující aspirace. Vnitřní oběť vykonáváme, když se poté, co jsme realizovali Boha, pokoušíme projevit Jej ve světě nevědomosti. Vnější oběť vyžaduje sílu hrdiny. Vnitřní oběť vyžaduje sílu armády. Díky své vnější oběti vidíme Pravdu. Díky své vnitřní oběti se stáváme Pravdou.