Byl Martin Luther King svatý?

Sri Chinmoy: Byl velmi čistý v mysli a srdci. Byl milovníkem: milovníkem nejen své rasy, ale milovníkem celého lidstva. Člověk může být milovníkem lidstva z jakékoliv výšky. Člověk může být milovníkem lidstva z osvíceného vitálna, osvícené mysli nebo osvíceného srdce. Také se člověk může stát milovníkem lidstva potom, co se stal velkým jogínem a duchovním Mistrem. Takže Martin Luther King byl milovníkem lidstva. Nestal se ale milovníkem lidstva po dosažení nejvyšší výšky. Ne. Dosáhl jen určité výšky. Z lidského pohledu je to velmi, velmi vysoká úroveň a to, co chtěl nabídnout, bylo velmi významné. Nebyl to ale dar svatého, který upevnil svou vnitřní a vnější jednotu s Bohem. V jeho případě byla realizace ještě daleko. Jeho srdce ale bylo tak široké, tak velké, tak velkolepé — a to mu dalo nejupřímnější pocit absolutní jednoty se všemi. To je to, co ho činilo tak božsky velkým.

Dosažení Martina Luthera Kinga bylo opravdu mimořádné. Pokud to ale budete muset posoudit z přísně duchovního hlediska, nemůžete říci, že se vyrovná dosažení velkého světce. Život, který žije světec, je nepředstavitelný. Neustále komunikuje s Bohem, Nejvyšším, Absolutním. Světec osvěcuje lidstvo. Dělá to jako zloděj, uvnitř. Jeho samotná přítomnost osvěcuje svět. Když stojí před tygrem nebo nebožským stvořením, dostane určitou čistotu, určitý božský pocit. Samotná přítomnost světce je nanejvýš mocná. Pokud se mě zeptáte, zda je boxer tak dobrý jako zpěvák, řeknu: „Boxer je boxer, zpěvák je zpěvák, hrají dvě různé role.“ Když je někdo v roli svatého, je to naprosto odlišná role od role, kterou hrál Martin Luther King. Takže dosažení Martina Luthera Kinga bylo velkým dosažením, ale bylo to dosažení na vitální úrovni — nikoliv v nižším vitálnu, ale v osvíceném vitálnu, vyšším vitálnu. Bylo to něco velkolepého a jedinečného.