Cíl přeměny

Bůh stvořil nižší vitální život k rozmnožování lidského druhu, když se člověk dostal z říše zvířat a byl ještě do značné míry ovládán svými zvířecími sklony. Bůh ale očekával a měl zcela v úmyslu pročistit a udělat božským nižší vitální život poté, jak se člověk rozvine. V okamžiku, kdy se každá lidská bytost na zemi stane tak božskou, že všechny nižší vitální aktivity zmizí, lidstvo vyvine zcela nový způsob rozmnožování; k tomu ale nedojde ještě několik tisíc let.

Prozatím, pokud hledající vede čistý, přísný duchovní život, Boží stvoření nebude trpět. Pokud dodržuje celibát nejvyšší úrovně, svět nebude trpět nedostatkem populace, protože ne každý přijme duchovní život právě teď. Často se stává, že má hledající v rodině bratry či sestry, kteří se o duchovní život nestarají. Nechme tedy světovou populaci závislou na těch, kteří duchovní život nevedou. Aspirující člověk myslí na realizaci Boha jako na prvotní a nejpřednější věc. Na zemi je více než dostatek lidí, kteří se mohou postarat o problémy s populací, zatímco každý aspirující se může starat o svůj problém s realizací Boha.

Před čtyřiceti lety byla jednomu duchovnímu Mistrovi položena otázka ohledně dopadu čistého, duchovního života na světovou populaci. Mistr se rozhněval. Řekl svým žákům: „Musíte-li myslet na toto, místo, abyste mysleli na Boha, potom proč zůstáváte v mém ášramu? Ptejte se mě na otázky, které vám pomohou ve vašem bezprostředním duchovním životě. Přišli jste sem, abyste se stali dětmi Boha, ne abyste sami děti tvořili.“

Duchovní aspirující, stejně jako ti, co duchovní život nepřijali, musí pamatovat na to, že každé dítě, které člověk na svět přivede, je obrovskou zodpovědností. Každá duše je jiskrou božského Světla. Když rodiče přivedou na svět dítě, Bůh jim dá zodpovědnost, aby se o něho starali božským způsobem. Nesplní-li tuto zodpovědnost, ubližují nejen dítěti, ale také, jelikož nenaplňují Boží Vůli, ubližují karmicky i sami sobě. Pro ty, kteří stále cítí potřebu oddávat se nižším vitálním aktivitám, ale nechtějí přijmout zodpovědnost starat se o děti, je lepší, aby používali nějakou z metod zabraňující otěhotnění. Světová populace se tím nijak nebezpečně nesníží. Všechny duše, které se chtějí a potřebují reinkarnovat, dostanou vždy příležitost.

V duchovním životě je nezbytné, aby se hledající naučil kontrolovat své emoce, ale tohoto není možné dosáhnout nátlakem. Božská čistota uvnitř hledajícího ho pročišťuje pomalu a vyrovnaně. Nemůže své emoce pročistit okamžitě. Musí následovat systematické duchovní metody a pro ty je nezbytná aspirace. Když hledající aspiruje, když jeho plamen aspirace stoupá vzhůru, osvítí jeho vnitřní i vnější přirozenost. Hledající automaticky začne vést život sebedisciplíny. Pokusí-li se ale vést život sebedisciplíny násilně, poškodí své fyzické a psychické zdraví.

Chce-li aspirující dosáhnout nebo realizovat nejvyšší Pravdu přes noc, dělá chybu. Je to, koneckonců, vnitřní poznání. K získání vnějšího poznání, což je poměrně snadné, stráví student ve škole dvacet let nebo dokonce ještě více. K získání duchovního poznání musí vnitřní student svému vnitřnímu studiu obětovat mnohem více let. Pokud někdo cítí, že může během chvilky ovládat své emoce, nebo že může realizovat Boha za pár hodin, pouze klame sám sebe. Existují určité metody, které je třeba dodržovat. Nejsou žádné náhražky nebo zkratky. Může-li člověk brzy ráno mezi třetí a čtvrtou hodinou meditovat, získá obrovskou inspiraci a bude schopný běžet velmi rychle. Neznamená to ale, že bude-li v tuto dobu meditovat každý den, realizuje Boha během týdnů. To je nemožné.

Pravidelná, upřímná a oduševnělá meditace je jedinou cestou, jak dojít ke skutečnému životu sebeovládání. Ale před meditací by se měla procvičovat koncentrace. Když se člověk koncentruje, stává se božským hrdinou. Vstupuje na bojiště života a světla, kde nemůže být žádná pochybnost, žádný strach. Strach a pochyby jsou poraženy koncentrací. Když potom člověk vstoupí do hluboké meditace, získá sebedůvěru, vnitřní sebedůvěru a jistotu. Nakonec, když kontempluje, vstoupí do cíle a vroste do cíle. Stane se cílem samotným. To je realizace Boha. Zde se konečné spojuje s Nekonečným a stává se jedním s Nekonečným. Zde se božský milovník a Nejvyšší Milovaný stávají jedním, nerozlučným.