Upřímnost, čistota a jistota
Buďme upřímní. Nejvyšší nás požehná.Buďme čistí. Nejvyšší nás bude milovat.
Buďme si jisti naším Cílem. Nejvyšší nás obejme.
„Buďme upřímní. Nejvyšší nás požehná.“ Aspirující musí být upřímný nejen ve svém vnitřním životě, ale i ve svém vnějším životě, dokud nevydechne naposledy. Upřímnost je úrodnou půdou v srdci aspirujícího. Jeho upřímnost je neporovnatelným Úsměvem Boha. Jeho upřímnost je nevyrovnatelnou Pýchou Boha.
Upřímnost je možné rozvíjet. Může být rozvinuta jako sval. Existují lidé, kteří jsou od přírody upřímní a ostatní, kteří jsou od přírody neupřímní. Ti, kteří jsou upřímní od počátku svého života, jsou požehnaní. Ale ti, kteří jsou od svého narození neupřímní, se nemusí a nesmí proklínat. Mohou být upřímní, pokud budou chtít. V okamžiku, kdy se skutečně chtějí stát upřímnými, jim Bůh ze svého nekonečného Soucitu pomůže. S Jeho nejhlubší Radostí, Pýchou a Zájmem jim pomůže.
Duchovnost potřebuje a vyžaduje upřímnost od začátku až do konce. Duchovnost a upřímnost nemohou být nikdy odděleny. Zajímá-li se člověk opravdu o duchovní život, cítí-li, že duchovnost je tou jedinou odpovědí, potom si přeji říci, že upřímnost je klíčem, který otevírá dveře duchovnosti — neexistuje žádný jiný klíč, nemůže být žádný jiný klíč.
„Buďme čistí. Nejvyšší nás bude milovat.“ Pokud ve vnitřním a vnějším životě aspirujícího není čistota, potom aspirující není o nic lepší než zvíře. Bez čistoty nedokáže udržet žádný z duchovních darů, které získá. Vše zmizí a vše hledajícího zklame, pokud nemá dostatek čistoty. Je-li ale zaplaven čistotou, všechny božské kvality do něho nakonec vstoupí. Budou v něm zpívat, tancovat a učiní ho tím nejšťastnějším člověkem na zemi. A tím, že ho učiní šťastným, najdou tyto božské kvality vlastní skutečné uspokojení.
Čistota ve fyzickém je nanejvýš důležitá. Neznamená to ale, že se máme koupat desetkrát denně. Ne, tím čistota není. Čistota nevyžaduje, abyste měli čisté tělo, ale skutečná čistota fyzického leží uvnitř srdce. Musíte si vytvořit vnitřní oltář uvnitř vašeho srdce. Tento oltář je stálým připomenutím Nejvyššího Pilota uvnitř vás. Myslíte-li neustále a spontánně na Nejvyššího Pilota, jak sedí uvnitř vás, v nejhlubších zákoutích vašeho srdce, uvědomíte si, že toto je ta nejvyšší čistota. Není-li ve fyzickém dostatek čistoty, potom nemůže být dosaženo celého úspěchu, úplného projevení Boha. Můžete získat částečný duchovní úspěch, ale dokonce i tento částečný úspěch v životě vás vážně zklame, pokud ve vaší přirozenosti není vytvořena čistota. Musíte vytvořit čistotu ve fyzickém, ve vitálnu, v mysli — všude ve vnější přirozenosti. Poté cokoliv uděláte, čímkoliv jste, cokoliv vlastníte, bude zaplněno čistotou. Čistota není něco slabého nebo záporného, je to něco oduševnělého a dynamického. Je to něco, co je neustále syceno nesmírnou Silou a nezlomnou, neoblomnou Vůlí Nejvyššího.
Samotné pronášení slova „čistota“ může pomoct přeměnit jak vnější, tak i vnitřní život aspirujícího člověka. Opakujte slovo „čistota“ sto osmkrát každý den a položte při tom svoji pravou ruku na svůj pupek. Uvidíte, že do vás vstoupí a bude prostřednictvím vás proudit hojnost čistoty. Jste-li čistí, uvidíte svět odlišnýma očima. Uvidíte, jak ve světě rychle svítá čistota. Uvidíte, jak ve světě rychle kvete krása. Uvidíte, jak ve světě rychle roste dokonalost.
Sladká, sladší, nejsladší je čistota. Když uvnitř sebe spatříte čistotu, potom jste čistí. Když uvnitř a okolo sebe ucítíte čistotu, potom jste čistější. Když se uvnitř i navenek stanete čistotou, potom jste nejčistější. Vedete-li nečistý život, ve skutečnosti zabíjíte svou vnitřní bytost. Vedete-li ale čistý život, urychlujete cestu své duše. Vaše duše a váš vnější život dostanou největší příležitost, když se čistota úplně usadí ve vašem životě.
„Buďme si jisti naším Cílem. Nejvyšší nás obejme.“ Rozdíl mezi obyčejným člověkem a aspirujícím člověkem je ten, že obyčejný člověk nemá žádný cíl, zatímco aspirující člověk ho má. Obyčejný člověk je spokojený s tím, co má, nebo považuje myšlenku na vstoupení do světa Za za úplně nesmyslnou, nebo cítí, že svět Za neexistuje. Je sevřen tím, co kolem sebe vidí. Aspirující člověk obecně cítí a věří, že tento náš svět není konečným cílem. Cítí, že někde musí být cíl a ví, že buď tento cíl přijde k němu, nebo on se bude muset vydat za ním. Tímto cílem může být Realizace Boha, nebo jím může být něco jiného. Pokud je cílem Realizace Boha, a pokud je jeho aspirace upřímná, měl by vědět, že tento cíl je něco naprosto důležitého a posvátného. Není to věc na hraní.
Aspirující člověk si musí být jistý svým cílem. Může chtít Boha samotného nebo nějakou vlastnost Boha. Někteří aspirující pláčou, aby jim Bůh dal Sílu, Lásku, Mír. Nepláčou po Bohu samotném. Nechtějí Boha v Jeho Nekonečnosti a Věčnosti. Chtějí pouze jeho část. Jsou spokojení, pokud mohou od Boha získat Mír nebo Světlo nebo Lásku. A přijmou-li to, po čem plakali, ukončí cestu své duše. Jsou ale i takoví aspirující, kteří od Boha nechtějí nic, kromě Boha samotného. Cítí, že pokud získají Boha, získají vše. Jsou jako hladové děti v zahradě, ve které je strom zatížený nejlahodnějšími mangy. Ví, že dokážou-li potěšit majitele stromu, získají i všechna manga ze stromu. V tomto případě je Bůh majitelem stromu a současně i stromem samotným. Když my potěšíme Jeho, On uspokojí náš hlad po nekonečném Světle, Míru a Blaženosti. Jsou-li aspirující moudří, uvědomí si, že v okamžiku, kdy potěší Boha, získají od Něho vše.
Silou své upřímné aspirace pravý hledající říká: “Ó Bože, pokud cítíš, že bych měl mít Tvoji Vizi, pokud cítíš, že chceš naplnit Sebe ve mně a skrze mě, pokud cítíš, že mě můžeš využít jako svůj nástroj, jsem k Tvým službám. Pokud chceš, abych stál před Tebou, přijdu a postavím se tam. Pokud Ty chceš stát přede mnou, budu stejně šťastný. Nechceš-li ani jedno z toho, ale chceš, aby před Tebou stál někdo jiný, budu stále šťastný.“ Toto je to, co nazýváme odevzdání. Toto je vrcholné odevzdání.
Aspirující člověk musí znát svůj cíl. Je-li jeho cílem realizace Boha, může s ním začít v mysli. Vrcholným Cílem je ale nepodmíněné odevzdání se Boží Vůli. Když Bůh vidí, že Jeho dítě, Jeho nanejvýš zasvěcené dítě učinilo toto nepodmíněné odevzdání ne na vteřinu, ne na jeden den či rok, ale na celý svůj život, na všechny budoucí inkarnace, na celou věčnost, potom samotný Bůh obejme své nejdražší, své nejsladší, své nejzasvěcenější dítě. A v okamžiku, kdy dojde k tomuto objetí, člověk se promění v Boha Samotného. Nám všem, bez výjimky, byla dána příležitost naplnit Boha zde na zemi. Pokusíme-li se o to, určitě se nám to podaří. My můžeme naplnit Boha a v Jeho naplnění uvidíme, že my sami jsme již naplněni.
