Chyby, které se dělají při modlitbě

Abyste při modlitbě nebo při meditaci zabránili napětí, pokuste se celou svou pozornost zaměřit na srdce, nikoliv na mysl. Nejprve se snažte vidět zdroj srdce. Z něj ucítíte proud, který bude směřovat buď nahoru, nebo dolů. Snažte se proud nasměrovat tak, aby se pohyboval ze srdce vzhůru. Tento proud, který je božskou Milostí, je jako voda. Pokaždé, když se modlíte nebo meditujete, ciťte, že se noříte do nitra. Vše vyživující voda přirozeně vyplaví, protože je neustále zásobena ze svého nekonečného Zdroje — Boha.

Napětí a intenzivní modlitba jsou dvě odlišné věci. Můžete se intenzivně modlit, aniž byste napínali své nervy. Uvnitř modlitby může být nesmírná intenzita, ale tato intenzita není totéž, co napětí. Když jste napjatí, máte pocit, že jste zcela ztuhlí. Napětí nemusí být v rukách nebo v nohách; může být v oblasti nosu nebo čela, jako byste si vědomě a dobrovolně zašili svá víčka.

Jestliže se modlíte se zavřenýma očima a někdy na pár vteřin usnete, nevadí. Pokud jste se modlili a meditovali půl hodiny a pak na vteřinu usnete, měli byste cítit, že ve skutečnosti nespíte, ale míruplně odpočíváte. Avšak je-li vaše modlitba pouze krátkou modlitbou a dlouhým zdřímnutím, pak je takový druh modlitby zbytečný. Jestliže máte sklon usínat často, pak vaše modlitba vůbec modlitbou nebude. V takovém případě byste se měli modlit s očima otevřenýma.

Víme, že očišťování jde spolu s Božskostí. Když se každý den koupeme, získáme pocit očišťování, a když jdeme hluboko dovnitř očišťování, získáme pocit čistoty. Co je to skutečná čistota? Skutečná čistota je vnitřní chrám, stálé připomínání Boha uvnitř nás. Začínáme umýváním rukou, obličeje a těla, protože nám vnější čistota značně pomáhá. Přesvědčuje naši mysl, že vstupujeme do života čistoty, a dává nám jemné vibrace, které bychom jinak neměli.

Pro skutečnou modlitbu je požadována vnější i vnitřní disciplína. Jestliže se někdo chce pět minut modlit, musí udělat správně hodně věcí. Musí v tichosti sedět, musí mít vzpřímenou páteř, musí ovládat své myšlenky apod. Časem se bude schopen modlit dokonce i když bude ležet, ale bude-li to zkoušet začátečník, jen vstoupí do světa spánku. Když je někdo pokročilý, může dělat, co chce.

Jsou-li vaše modlitby a meditace neformální, neznamená to, že jsou špatné. Avšak na začátku duchovního života nezískáme intenzitu z něčeho, co je neformální. Když se někdo s někým neformálně baví, získává opravdové potěšení, ale není tam intenzita. Skutečnou radost získá, jen když je tam intenzita. Neformální věci, zvláště pokud jsou vnitřní, budou automaticky uvolněné, protože tam nebude žádné soustředění, žádná energie, nic, co by jim pomohlo zůstat déle. Není v nich trvalý život. Určitá forma rituálů jim dá pevný základ, aby se mohly o co opřít.

Na začátku jsou rituály nesmírně důležité, protože je třeba přesvědčit fyzickou mysl. Přijde den, kdy bude přesvědčena úplně. Pak bude hledající jednat přímo s duší a stane se nedílnou součástí vědomí duše. Jeho vnitřní intenzita bude přirozená a nepřetržitá. Existuje-li intenzita, člověk vidí zdroj a cíl současně. Tehdy nebude žádné rituály potřebovat.

Zdroj nebo cíl může někdo vidět, jestliže je tam intenzita. Intenzita je jako kulka, která prochází z jednoho místa do druhého s pozitivní silou a zaměřením. Když tam není intenzita, žádná modlitba nemůže dosáhnout svého cíle. Nejlepší věc, co při modlitbě dělat, je být velmi formální a systematický, mít důvod a strukturu. Je třeba si být vědom toho, že když je modlitba příliš formální, je nebezpečí, že se stane mechanickou.