Akt I, scéna I

(Buddha se svým žákem Šariputrou.)

ŠARIPUTRA: Ó Pane Buddho, jsem si jistý, že jsi největší ze všech duchovních Mistrů. Nikdo před tebou nedosáhl tvé výšky a nikdo po tobě se ti nemůže vyrovnat. Nemáš sobě rovného. Nikdy nebudeš mít sobě rovného. Nikdo se dosud nepřiblížil tvé realizaci a nikdo se jí ani nepřiblíží.

BUDDHA: Šariputro, jak víš, jestli někdo přede mnou nedosáhl toho, čeho jsem dosáhl já? A jak víš, že mě v budoucnosti nikdo nepřekoná? Jak můžeš něco takového prohlašovat? Víš snad něco o minulosti? Víš snad něco o budoucnosti?

ŠARIPUTRA: Ó Pane, o minulosti ani budoucnosti nevím nic, ale vím všechno o tobě.

BUDDHA: Šariputro, jsi bláhový. Víš toho o mně velmi málo. Duchovního Mistra mé velikosti nemůže zcela poznat nikdo na zemi. Ty vidíš mou vnější historii, můj vnější život. Můj vnitřní život však nevidíš a vidět nemůžeš. Ve svém vnějším životě udělám za den možná deset věcí. Ve svém vnitřním životě dělám denně milióny věcí. Vnitřní život duchovního Mistra zůstane navždy tajemstvím. Vnější život Mistra můžeš pozorovat, nebudeš mu však vždy rozumět. Velmi často ho pochopíš špatně. A tak, Šariputro, o mém vnějším životě nevíš téměř nic a o mém vnitřním životě nevíš ani to nejmenší.

ŠARIPUTRA: Nevím nic, to je pravda. Ale vím, kdo jsi. Jsi mým vysvobozením a mým Vším.

BUDDHA: Šariputro, nemysli na minulost, nemysli na budoucnost. Mysli jen na přítomnost. Minulost jsme nechali za sebou, budoucnost ještě nenastala. Přemýšlet o věcech, které jsme nechali za sebou, je zbytečné, a právě tak zbytečné je myslet na ty, které ještě nestaly. Zapomeň na minulost. Zapomeň na budoucnost. Mysli jen na přítomnost. Je to dnes, kdy musíš aspirovat a plakat po poznání. Dnes musíš dosáhnout poznání. Dnes jej musíš projevit. Dnes musíš přemoci všechny své touhy. Dnes musíš vynést do popředí veškerou svou aspiraci. Dnes se musíš stát tím, čím už uvnitř jsi — Světlem. Právě dnes musíš dát svému světu to, čím jsi — Světlo.