Jak bychom měli přistupovat k pomoci druhým?

Je-li někdo neupřímný, předvádí-li se jen ve jménu filantropie, nepomáhá-li lidem oddaně, cítí-li, že je to jen jeho vlastní ego, co ho nutí pomáhat lidem, potom to není milující služba. Můžeš někomu sloužit oddaně nebo můžeš pro někoho něco udělat, protože chceš nasytit své ego. Můžeš dát peníze člověku v nouzi, abys potěšil Boha; anebo můžeš dát někomu peníze, abys posílil své ego.

Pomáhat ostatním, abychom nasytili své vlastní ego, je zbytečné. Musíš vědět, že je to vážná chyba a že zpozdí tvůj vlastní pokrok. Takže nejlepší věc je cítit, jestli dostáváš vnitřní povel pomáhat ostatním. Jestliže cítíš, že máš vnitřní povel, abys pracoval tímto způsobem, potom tvým dalším úkolem je dělat to oddaně. Měl bys být vděčný svému Vnitřnímu Pilotovi, za to, že tě povolal sloužit Mu tímto způsobem. Pokud však nedostáváš povel z vnitřního, vyššího zdroje, potom musíš vědět, že vaše činnost je motivována egem: V tomto případě bys měl přestat.

Takže, přeje-li si někdo pomáhat druhým, musí nejdříve určit důvod svého přání. Je motivováno egem nebo je to přání duše? Jestliže je hledající upřímný, ale nemá duchovního Mistra, může získat božské vedení tím, že půjde hluboko dovnitř při své meditaci. Na druhou stranu, vytvořil-li si skutečnou vnitřní jednotu s vědomím duchovního Mistra, bude Mistr aspirantovi radit a převezme zodpovědnost za žákovo jednání.

Načasování každé pomoci je také důležité. Jestli je to Boží Vůle, že by člověk hledající pomoc, ji měl obdržet v určitou dobu a skrz určitého aspiranta, potom aspirant bude veden skrz svou vlastní meditaci nebo svým duchovním Mistrem. Mistr řekne, jaké jednání je potřeba a přijme za něj zodpovědnost. Nicméně, pokud aspirant převezme jednání do svých vlastních rukou a pokud to není Boží Vůle, že se tímto způsobem a v tuto chvíli má někomu pomáhat, potom je takové jednání v rozporu s nejvyšším dobrem jak pro příjemce pomoci, tak pro aspiranta. V takovém případě musí nyní aspirant nést zodpovědnost za jakékoliv špatné jednání.