Rád bych jasněji porozuměl rozdílu mezi pomáhajícím a sloužícím člověkem. Zdá se mi, že se tato slova mohou snadno zaměňovat.

Sri Chinmoy: Nemusíme si je poplést; můžeme snadno říct, jestli někomu pomáháme nebo mu sloužíme. Když někomu sloužíme, máme pokoru. Když ale někomu pomáháme, ihned vystupuje do popředí pýcha, marnivost a ego. Když někomu pomáháme, cítíme, že máme větší schopnosti než on, a když někdo pomáhá nám, cítíme, že jsme méně schopní my. V pomoci je pocit nadřazenosti a méněcennosti. Avšak když oduševněle sloužíme, žádná pýcha v nás nemůže být, protože se necítíme být nadřazení. Cítíme, že sloužíme Nejvyššímu v druhých. Když vám lidem sloužím, vidím ve vás božskost. Má role v kosmické Hře je, abych vám dal pocit, že uvnitř vás je vnitřní Kormidelník. Když sloužíme, vytváříme v jiných pocit, že uvnitř nich je Nejvyšší.

Dokonce i v roli hledajícího, jestliže někdo neaspiruje, vynoří se pýcha. A cítí-li, že pomáhá, automaticky vystoupí do popředí nevědomá pýcha. Hledající slouží vysokému Mistrovi a stává se pyšným, že má příležitost sloužit takovému Mistrovi. Místo pýchy by měl ale cítit vděčnost. Měl by nabídnout svou oduševnělou modlitbu a uznání, že dostal příležitost mu sloužit. Vidí-li Mistr, že jeho současný pomocník je plný pýchy a domýšlivosti, může jej snadno vyměnit za někoho jiného.

Při používání slova ‚pomoc‘ musíme být opatrní. Pomoct nám, vést nás a formovat nás může jen vnitřní Kormidelník. Používejme spíš slovo ‚služba‘. Když Mistrovi sloužíme, musíme být velmi opatrní. Dnes je někdo Mistrovi blízký, ale zítra může být ten stejný člověk odvrhnut na druhý konec světa, pokud nesprávně použije požehnání Mistra. Musí cítit, že jeho služba je největší příležitostí a že ji nesmí zneužít. Je-li někdo zaplaven pýchou, že ho jeho Mistr ocenil, okamžitě upadne. Je-li zneužita příležitost sloužit Mistrovi, bude odebrána. Musíme být pokorní. Nehrajeme-li svou roli dobře, má Bůh plné právo změnit nástroj.

Opravdová služba vyjadřuje pokoru a přichází jen s opravdovou a neustálou aspirací. Když aspirujeme, chceme jít vzhůru. Vidíme, že vyšší světy jsou mnohem výš, než jsme my, a tak se automaticky stáváme pokorní.