Jak cestovatel zaplatil

Jeden cestovatel se jednou zastavil na své únavné cestě, aby pojedl, co mu jeho žena nachystala. Seděl pod stromem, jedl a v duchu své ženě děkoval. Nedaleko stromu měl stánek jeden muž, který vařil různá jídla a potom je prodával. Připravoval opravdové lahůdky. Lidé k němu chodili a nakupovali. Pak se posadili opodál a jedli.

Cestovatel dojedl a chtěl se vydat na další cestu. Ale prodavač ze stánku za ním přišel a řekl: „Pojď, pojď a něco si dej.“

Cestovatel odpověděl: „Ne, ne, právě jsem dojedl. Moje manželka mi připravila vynikající jídlo.“

Prodavač však naléhal: „Ne, pojď si něco dát.“

Cestovatel řekl: „Teď opravdu nemohu, ale cestou zpátky se určitě zastavím.“

„Tak to zaplatíš čtvrtinu ceny,“ řekl prodavač.

„Co tím myslíš?“ zeptal se užasle cestovatel. „Vždyť jsem si u tebe nic nedal.“

Prodavač odpověděl: „To není pravda, pojedl jsi vůni mého jídla.“ Nato se prodavač zeptal několika svých zákazníků: „Řekněte mi, kterým směrem vane vítr.“

„Na sever,“ odpověděli lidé.

„A kde sedí on?“ zeptal se prodavač.

„Sedí na severní straně,“ přiznali.

Prodavač řekl: „Vítr fouká na sever a on sedí tím směrem. Určitě mé jídlo musel cítit. Proto mi musí zaplatit čtvrtinu ceny. Jinak ho nenechám odejít.“

Cestovatel nevěděl, co si má myslet. „Co je tohle za logiku?“ divil se. „Dobrá, slibuji, že cestou zpátky si od tebe koupím spoustu jídla.“

Prodavač odpověděl: „Ne, to mi nestačí. Možná už nepřijdeš. Nevěřím ti. Hned teď mi musíš zaplatit čtvrtinu ceny.“

Nakonec z hloučku vystoupil jeden mladý muž. Tento mladík byl velmi moudrý. Řekl cestovateli: „Počkejte!“ Poté se obrátil k prodavači: „Pojďte sem.“ Vyndal z kapsy minci a požádal cestovatele, aby ji podržel ve vzduchu. Cestovatel zvedl minci a její stín padl na prodavače.

Mladík se pak zeptal prodavače: „Vidíte ten stín mince?“

Prodavač řekl: „Ano, ale co tím chceš říct?“

„Řekl jsi,“ odpověděl mladík: „že ti musí zaplatit, protože vítr foukal na sever a on cítil vůni tvého jídla. Teď drží minci a na tebe padá její stín. Tak ti zaplatil za to, že ucítil vůni tvého jídla!“

Cestovatel vděčně poděkoval mladíkovi a spokojeně se vydal na další cestu.