Proč musí Avatáři tolik trpět?

Sri Chinmoy: Čím jdete výše, tím více se staráte o svět. Čím jdete výše, tím více musíte trpět, protože se ztotožňujete s Bohem. Na jednu stranu je Bůh za vším utrpením. Na druhou stranu Bůh trpí nekonečně více než Jeho stvoření. Když je dítě nemocné, matce se zhroutí svět. Ale když onemocní matka, dítě jde ven hrát fotbal. Matka všeho nechá, protože její dítě je nemocné. Ale když matka dostane tutéž nemoc, co může dítě dělat? Když dítě pláče, jeho matka chce bolest vzít na sebe. Ale když matku bolí žaludek nebo hlava, dítě se cítí špatně jednu minutu a potom si jde hrát ven.

Avatáři musí dokázat, že milují Boha stvoření. Když realizujeme Boha, nejprve realizujeme Boha Stvořitele. Uvnitř Boha Stvořitele potom vidíme Boha stvoření. Nejprve jedeme vzhůru a tam zjistíme, že je v tom zahrnuto všechno kolem. V takové chvíli se ztotožníme s Bohem Stvořitelem a s Bohem stvořením. Kdyby se Stvořitel nestaral o své stvoření, kdo potom? Čím jde člověk výše, tím více se ztotožňuje s Bohem Stvořitelem, a tím více odpovědnosti musí na sebe vzít.

Někteří duchovní Mistři chtějí zůstat jenom na vrcholku stromu. Tam jsou připraveni s těmi nejlahodnějšími plody. Říkají: „Přijď. Jsem na tebe připraven. Mám tady ovoce.“ To je Otcovský aspekt Boha. Otcovský aspekt je velice přísný. Otcovský aspekt říká: „Musíš se naučit, jak se šplhá na strom. Jenom tehdy ti dám ovoce.“ Ale Mateřský aspekt takový není. I když je dítě silné a umí šplhat po stromech, Matka sestoupí dolů a dá mu ovoce.

Otcovský aspekt představuje celou krávu, kdežto Mateřský aspekt představuje vemeno, kde se nachází mléko. Matka ihned přivede dítě k vemenu a řekne mu: „Tady je místo, kde získáš mléko.“ Otcovský aspekt řekne: „Musíš najít místo, kde lze získat mléko.“ Potom půjdete a budete hledat u nohou, kolem uší nebo u hlavy. Zjistíte, kde mléko není. Když si Avatár vezme aspekt Boha Matky, přijde čas, kdy všechno převezme na svá bedra. Ale když si vezme aspekt Boha Otce, řekne hledajícím: „Zkuste to sami.“

Mateřský aspekt je na druhou stranu pomalý a stabilní. Mateřský aspekt říká: „Ach, mé dítě je tak slabé. Nechám jej, ať si odpočine. Otcovský aspekt řekne: „Ne. Buď přísný, buď přísný, buď přísný.“ Ale Matka má ještě jeden aspekt, který ztělesňuje intenzitu, blízkost a náklonnost. Matka, chce, aby její dítě co nejdříve lezlo po čtyřech, chodilo a běhalo.

Proč musí Avatáři tolik trpět? Protože Avatáry miluje Bůh. Jakmile je někdo někým milován, má odpovědnost, ať už ji přijme ochotně nebo neochotně, vědomě nebo nevědomě. Avatáři ihned cítí: „Jsme odpovědní.“ Obyčejní lidé řeknou: „Ne, my nejsme odpovědní.“ Na druhou stranu, Bůh nestvořil nikoho nepostradatelného. Jedna věc je být odpovědný a druhá být nepostradatelný. Můžete mít odpovědnost za nějakou činnost. Ale když ji nevykonáte, nemyslete si, že jste nepostradatelní.

Pokud někdo prohlásí sám sebe za duchovního Mistra a pokud Bůh také prohlásí uvnitř a prostřednictvím určitých lidských bytostí, že tento člověk je duchovní Mistr, musí hrát svoji roli. Jak by člověk mohl být duchovním Mistrem, kdyby nenesl břímě světa? Má někdo opravdovější moudrost, opravdovější nebo lépe vybudovanou jednotu s Bohem než duchovní Mistr? Čím jdeme výše, tím větší musíme převzít odpovědnost. Když na sebe převezmeme větší odpovědnost, Bůh řekne: „Nemysli si, že jsi nepostradatelný.“ Někdy se stává, že nějaký duchovní Mistr převezme na sebe odpovědnost a cítí, že je nepostradatelný, protože se stará o tisíce žáků. Jakmile má kdokoli pocit, že je nepostradatelný, Bůh se směje.

Svět existoval před Kristem. Svět existoval před Sri Krišnou. Svět existoval před všemi. Ale když na sebe nějaký duchovní Mistr radostně a šťastně převezme odpovědnost, Bůh říká: „Jsi se mnou ztotožněn. Já nesu těžké břímě. Nyní si na sebe vezmi tolik břemene, kolik uneseš.“ Ale v ten okamžik, kdy začne být odpovědnost pyšná a povýšená — „Jsem odpovědný a jsem hrdý na to, že jsem odpovědný“ přijde také — „Já jsem nepostradatelný.“ Bůh může pracovat uvnitř a prostřednictvím takových lidí, kteří si neustále myslí, že nejsou nepostradatelní. Ti dělají ten nejrychlejší pokrok.

Vedoucí v továrně má pocit, že je nepostradatelný. Vedoucí v bance má pocit, že je nepostradatelný. Ale představte si, kdyby z nich někdo dnes zemřel. Na jejich místa by přišel někdo jiný. Duchovní lidé, pokud jsou vědomí, berou odpovědnost jako požehnání. Řeknou: „Bůh bude mít velikou radost, protože se dokážu postarat o stovky lidí. Potom mě požádá, abych se postaral o 2000 lidí, později o 5000 lidí. Požádá mě, abych se postaral o celý svět.“ Je velmi dobré, pokud dokážeme chápat odpovědnost právě takovým způsobem. Ale jakmile cítíme pýchu — beze mě by banka nefungovala, továrna by nefungovala, moje kancelář by nefungovala — je to náš duchovní pád. Duchovní Mistři na sebe přebírají odpovědnost, ale jsou velice, velice opatrní. Nesmí říci: „Moje centrum nebo moje mise existuje jenom proto, že existuji já.“ To je jako vtip. Bůh se tomu směje.

Čím jdeme výše, tím více musíme trpět, ale tím také cítíme více radosti. Dejme tomu, že mě Bůh dal schopnosti k tomu, abych sloužil čtyřem nebo pěti tisícům lidí. Čím více mohu sloužit, tím více dostávám radosti.

Ale vraťme se k tvé otázce — utrpení duchovního Mistra je naprosto skutečné. Pokud jde o mě, když trpím, vidím, že jsem utrpení přijal správným způsobem. Jakmile vidím, že Nejvyšší je velice šťastný, protože jsem přijal utrpení správným způsobem, získám bezmeznou radost.