My víme, že je důležité chovat náklonnost k tobě a k Bohu, ale jaká je role náklonnosti mezi žáky? Je důležité, abychom cítili náklonnost mezi sebou?

Sri Chinmoy: Náklonnost jako taková není špatná. Náklonnost je sladší než nejsladší, ale naneštěstí hned další dveře vedle náklonnosti vedou k připoutání. Náklonnost a připoutání jsou odděleny jenom zdí, a dokonce i v této zdi jsou dveře. Vždycky musíte mít dveře mezi náklonnosti a připoutáním zamčené z obou stran. Náklonnost je častokrát sladká, sladší, nejsladší. Jestliže vynesete na povrch náklonnost, můžete udělat ohromný pokrok. Ale po nějaké době se z náklonnosti může stát připoutání. Uvnitř připoutání potom začnou problémy. Vyjdou na povrch všechny možné citové požadavky: „Byl jsem k tobě tak laskavý, proč tedy děláš věci, které jsou mi nepříjemné?“ Nebo: „Proč mě nepozveš, když něco děláš?“

Matka je plná náklonnosti ke svému dítěti. Když dítě něco zvládne samo a matka použije svoji náklonnost, je velice, velice šťastná. Ale pokud použije svoje připoutání, řekne: „Proč jsi to neudělal se mnou? Proč jsi mi o tom neřekl? Jak jsi to beze mě mohl udělat?“ V připoutání existuje očekávání a požadavky, kdežto náklonnost jenom řekne: „Mé dítě to zvládlo? Jsem tak šťastná, tak šťastná!“

Musíme udržovat náklonnost a připoutání oddělené. Náklonnost je naprosto nezbytná — je sladká, sladší, nejsladší. Ale když se dostaví připoutání, jenom si pro sebe vytvoříme problémy. Já mám velice rád svého psa. Když musím odjet do OSN nebo někam jinam, a budu-li k němu připoután, pokusím se ho vzít s sebou. Potom ten pes způsobí potíže. Když budu k někomu připoután, úplně stejně se pokusím silou mocí toho člověka mít u sebe. Ale náklonnost řekne: „Teď musím někam odjet. Zůstaň prosím zde.“ Náklonnost má v sobě moudrost, ale připoutání nikoli. Takže náklonnost je velice, velice dobrá, ale musíte z ní vyjmout připoutání.