Moc rád hraji tenis. Tenis mě inspiruje, ale běhání mě nikdy neinspirovalo. Má tělo a duchovní život stejný prospěch z tenisu jako z běhání?

Sri Chinmoy: Nikdy neřeknu, že běhání je lepší než tenis. Pokud přijmeš vnitřní filozofii tenisu, která říká: „love and serve“, získáš z něj veliký prospěch. Tenis nám také dává velikou radost, protože hrajeme s někým a tělo vykonává mnoho různých pohybů. Tenis je vynikající forma odpočinku. Když hraješ tenis, získáváš mnoho nevinné radosti. Díky své radosti jsi zase jako dítě a toto štěstí samotné ti pomáhá dělat pokrok.

Rád bych ale řekl, že běhání má svoji vlastní vnitřní hodnotu, kterou ti tenis nemůže nabídnout. Při běhu je každý tvůj dech spojen s vyšší skutečností. Když běžíš a jsi v dobrém vědomí, má tvůj dech požehnání od vyššího vnitřního dechu. Je samozřejmé, že toto nefunguje, když si při běhu povídáš se svým přítelem o světských věcech. Ale když jsi při běhu v dobrém vědomí, každý nádech tě spojuje s vyšší a hlubší vnitřní skutečností.

Běhání má také zvláštní symbolický význam. V duchovním životě jsme věčnými běžci, kteří běží po cestě Věčnosti. Neříkáme, že jsme na cestě věčnými tenisovými hráči. To jsou dva odlišné předměty, něco jako dějepis a zeměpis. Pokud dokážeš dělat obojí, pokud dokážeš běhat denně dvě nebo tři míle a přitom hrát i tenis, budeš mít prospěch jednak jako věčný běžec a zároveň jako věčný služebník. Ale pokud si musíš vybrat a máš raději tenis než běhání, měl bys hrát tenis. Kdybys na druhou stranu chtěl získat prospěch pro svoje tělo od vyšší síly nebo vyšší skutečnosti, je běhání naprosto nezbytné. Neříkám, že musíš běhat nejvyšší rychlostí. I když běžíš jenom klusem, můžeš pocítit, že máš dva dechy. Jeden z nich je vyšší. Něco tě táhne vzhůru nebo sám neseš sebe nahoru. Ten druhý je dech tvého těla. Tyto dva dechy jsou navzájem zkombinované.

Kdybych si já musel vybrat mezi tenisem a běháním, okamžitě bych byl připravený vzdát se tenisu. Kdybych si musel vybrat, řekl bych, že tenis může počkat.