Když jsme nedávno byli s naším horolezeckým týmem v horách, měli jsme hezkých pár konfliktů mezi členy naší expedice.

Sri Chinmoy: Individualita a osobnost se nakonec ztratí v naší univerzálnosti, ale nejprve musíme naši individualitu poznat. Proč bychom se měli snažit o to, abychom se dostali na božskou úroveň, kdybychom nevěděli, že je v nás něco nebožského? Kdybychom už byli dokonalí, jaký by mělo smysl trávit hodiny a hodiny pláčem po realizaci Boha?

Po realizaci Boha pláčeme právě proto, že jsme Jej ještě nerealizovali. Právě proto, že jsi nedokonalý, pláčeš po dokonalosti. Právě proto, že máš ego a osobnost, se je snažíš osvítit. Čím dříve vyjdou naše nedokonalosti na povrch, tím lépe. V opačném případě budou naše nedostatky ležet ladem v našem vědomí a nám může trvat hezkých pár století, než je osvítíme.

Takže kdykoli v sobě zpozoruješ nebožské síly, nebuď zklamaný. Naopak, buď vděčný Nejvyššímu, že vycházejí ven. Je to velice bolestivé, ale vycházejí ven. Jakmile jsou venku, jsme naprosto svobodní. Jestliže tyto síly přijdou — osobnost, ego, žárlivost a podobně — nenech se vystrašit a nebuď zklamaný. Ber to jako další příležitost.

Měl jsem jednoho přítele, který říkával, že každá životní překážka, každá nesnáz představuje příležitost, pokud ji takto pojmeme. Jestliže v nás naopak nebožské síly zůstanou, stanou se z nich tajní nepřátelé. Jenom Sám Bůh ví, kdy nás uškrtí. Pokud ten problém vidíme přímo před sebou, můžeme ho změnit; ale pokud je hluboko uvnitř nás, nemůžeme ho vidět. Potom nás tyto síly mohou v nějakém nevědomém okamžiku zničit.

Takže je nechme, ať se objeví. Nebojte se, když takové problémy vzniknou. Bojujme až do konce. Náš vnitřní Kormidelník nás určitě osvítí. Pouze ciťte, že jste vyšli ze stejného Zdroje, že všichni patříte Nejvyššímu a že jste pro Nejvyššího. Mějte pocit, že všichni členové vašeho týmu jsou jako noty na stupnici. Každý je důležitý, každý představuje skutečné bohatství. Když zpíváte, musíte použít všechny tóny. Teprve potom budete mít krásnou píseň. Všechny jsou nezbytné. Takže i zde na sebe myslete ne jako na jednotlivce, ale jako na hudební tóny. Každý tón je vrcholně důležitý.

Občas něčeho musíme dosáhnout individuálně, občas kolektivně. Podaří-li se nám něčeho dosáhnout individuálně, neznamená to, že můžeme pohlížet svrchu na ostatní. Neměli bychom si myslet: „Já dokáži toto. Ostatní to nedokáží.“ Ne. Měli bychom si myslet: „Dostal jsem jako jednotlivec příležitost předvést svoje schopnosti. Ale já vím, že tyto schopnosti předvádí Nejvyšší ve mně, nikdo jiný.“

A pokud někdo jiný dostane příležitost udělat něco výjimečného, snažte se cítit, že Nejvyšší ve vás a Nejvyšší v něm jsou jedna a tatáž Osoba. Takto se musí individualita odevzdat schopnosti. Pokud nějaký jednotlivec něco udělá, ciťte prosím, že je rozšířením vašeho vědomí. Můžete jít dokonce ještě dál a zkusit cítit, že jste to byli vy, kdo to dokázal. Máme dvě ruce. Můžeme využít jednu ruku a nechat tu druhou odpočívat, nebo mohou hrát obě ruce. Takto si budujeme jednotu.

Všem členům vaší skupiny nabízím svoji božskou hrdost. Fyzičtí bratři se objevují a mizí, ale duchovní bratři spolu zůstávají na věky. Na rozdíl od lidských přátel a bratrů, jsou duchovní bratři přátelé Věčnosti.