Jak mohu mít zejména v meditaci s každým novým dnem pocit transcendence?

Sri Chinmoy: Každý den k vám přichází jako nová naděje, nový slib, nová aspirace, nová energie, nové rozechvění a nová blaženost. Už jste viděli tisíce dní a zítra přijde další. Pokud si myslíte, že zítřek bude jenom další den, jakých už byly tisíce, neuděláte žádný pokrok. Musíte cítit, že zítřek je něco absolutně nového. Vytvoříte ve svém životě něco nového.

Nebo si můžete vzpomenout na nějaký konkrétní den, kdy jste měli ohromnou radost, nebo na den, kdy jste celým srdcem přijali naši cestu. Toho dne jste měli tu největší radost. Já jsem přijal vás a vy jste přijali mě. Vzpomeňte si na to a pokuste se udělat další krok. Kdyby se vám po zítřejším rozbřesku podařilo mít větší blaženost, než jste měli toho zvláštního dne vašeho života, zapamatujte si tuto větší radost. A dalšího dne se snažte udělat další krok kupředu. Vždycky se snažte jít vpřed. Od radosti můžeme postoupit k větší radosti, od větší radosti můžeme postoupit k největší radosti.

Nuže, jak můžeme transcendovat, překonat sami sebe? Transcendovat sami sebe můžete jenom odhalováním a udržováním své radosti. Jestliže objevíte svoji předchozí radost a dokážete si ji udržet, budete mít dostatek energie udělat další krok vpřed. Abyste mohli jít vpřed, potřebujete určité schopnosti. Ale pokud nemáte tu první schopnost, což je radost, nemůžete mít druhou a třetí.

Ležíte na zemi a teď musíte vstát. K tomu potřebujete první schopnost. Až vstanete, musíte začít chodit. To je druhá schopnost. Třetí schopnost vám umožní běžet — rychle, rychleji, nejvyšší rychlostí. Takže v tomto případě musíte pomyslet na první den, kdy jste s vážnými úmysly vstoupili do duchovního života. To představuje vaši první schopnost. Zítra byste měli mít větší radost. To je vaše druhá schopnost. Třetího dne se snažte více kultivovat aspiraci, svůj slib sobě a vážnější slib Nejvyššímu. Každý den se musíte energizovat do takové míry, která vám umožní cítit novou naději a aspiraci. Den, ve kterém není naděje, je mrtvý. Bez příslibu jsem mrtvý.

K tomu, abychom mohli na zemi žít, potřebujeme naději. Tato naděje není nějakou naší mentální halucinací. Rozhodně ne! Naděje je jako rozlehlé, sluncem zalité pole. Příslib představuje semínko. Jak byste mohli zasít semínko, kdybyste neměli pole? Semínko roste a váš slib se naplňuje jedině pomocí neustálé aspirace. Aspirace byla uvnitř naděje. Teď je uvnitř slibu. Potom jednoho dne uvidíte, jak vzklíčí, a jiného dne uvidíte, jak přinese svůj plod, jímž je realizace — neustálá, vědomá a neoddělitelná jednota s Nejvyšším.

V každém okamžiku vynášejte na povrch novost, novost. Teprve potom uvidíte, že transcendujete sami sebe. Vždycky mějte novost v myšlenkách, v činech a v řeči. Potom můžete transcendovat to, co jste dostali. To, co máte, je dobré, ale nestačí to. Potřebujete něco navíc. K čemu? Ne pro svoje osobní naplnění, nebo abyste zvětšili svoji důležitost, ale kvůli Nejvyššímu. Jak byste mohli projevit Nejvyššího, kdybyste neměli nekonečný mír a světlo?

V každém okamžiku musíte opatrovat svoji naději a příslib. Od naděje a příslibu musíte postoupit k tomu, abyste mysleli na Nekonečno. Jednou zasvitne den, kdy naplníte poselství Nekonečnosti.