Potíž je v tom, že když máme nějakou slabost — dejme tomu nejistotu, hněv, nebo žárlivost — a právě ji prožíváme, je to pro nás v tu chvíli realita, je to naše součást. Udělat krok stranou a říci: „To je něco, co mohu vyzvat,“ je velice obtížné.

Musíš se tedy zeptat své čerstvé mysli a tvého čistého srdce, jestli se stalo poprvé, že ti vosa nejistoty dala svoje žihadlo. Trpíš v této inkarnaci nejistotou poprvé? Možná zjistíš, že poprvé jsi trpěl útokem nejistoty, když ti byly dva roky. Když jsi napaden poprvé, jsi bezmocný. Ale pokud tě nepřítel napadl už mnohokrát a mnohokrát, už by ti teď mělo být jasné, že to je něco, co tě ničí.

Mysli na svoje srdce jako na krásné zrcadlo, které ti má ukazovat tvůj odraz. V současnosti bereš útok nejistoty pokaždé jako skutečnost a nemůžeš z ní odejít. Ve skutečnosti však tvoje krásné zrcadlo — srdce padá na zem a rozbíjí se na milióny kousků. V našem životě je velice ničivé mít takový zážitek, mít svoji skutečnost rozbitou na milióny kousků.

Proč tedy dovolujeme těmto negativním silám, jakými jsou nejistota, nečistota, pochybnost a strach, aby nás napadly? Odpověď se nachází v naší neochotě. Můžete se zeptat sami sebe, jestli jste si všimli nějaké nedokonalosti ve své povaze poprvé. Kdyby to bylo poprvé, byli byste bezmocní, protože na ni možná nemáte žádný lék. Ale pokud jste upřímní, musíte si připustit, že za ta léta jste toutéž nemocí trpěli už mnohokrát. Myslíte si, že by Bůh dovolil, abychom měli tyto nemoci a zároveň nestvořil žádné léky nebo protijedy? Bůh stvořil určitý lék, a tím je ochota, ochota. Neužíváte-li tento lék, přijdou k vám všechny negativní síly v podobě neochoty — neochoty něco změnit.

Prezident Clinton používá často slovo „změna“. Ve svém inauguračním projevu použil toto slovo desetkrát nebo jedenáctkrát. V duchovním životě používáme slovo „transformace“. Existuje jenom jedna věc, kterou od nás Bůh potřebuje, a tou je ochota se měnit, ochota transformovat sama sebe. Lék je k dispozici, ale my se chceme vyléčit bez něj. Je to vtip? Strach, pochybnost, úzkost — všechny tyto věci, kterými trpíme — můžeme chápat jako nemoci. Existuje na ně jenom jeden lék, a tím je ochota. My tento lék však nikdy neužíváme. Nechceme jej. Proč? Je snad hořký, nebo si ho nemůžeme dovolit, protože je příliš drahý? Ne, to není pravda, to není pravda. Ochota není jako pozemský lék. Když jej chceme, přijde ze srdce. Je to Nebeský lék, takže je již zde. Naším problémem je, že jsme oddělili nemoc od léku. Jinak bychom viděli, že hned vedle nemoci je lék. Ale my si jej nebereme.