Část VI

Jestli opravdu chcete dělat pokrok, udržujte své tělo v dobré kondici.5

Čím mladší se stanete, tím rychlejší bude váš pokrok. Toto rozhodně není vtip! Mně bude brzo šedesát pět let. V tomto životě ještě udělám několik dalších věcí, které jsem ve svém mládí nedokázal. Už se mi podařil stoj na hlavě, což se mi nikdy dříve nepodařilo — ani v dobách, kdy jsem byl atletickým přeborníkem. A ještě existuje pět nebo šest věcí, které v této inkarnaci udělám, a které jsem v době své atletické kariéry nedokázal.

Pokud upřímně chcete dělat rychlejší pokrok, musíte mít dětské srdce. Prosím všemi možnými způsoby úplně všechny své žáky, aby přinesli zpět svoje dětské vědomí. Vaše dětské vědomí není hloupé, to ne. Když jste byli malými chlapci nebo děvčaty, byli jste jako krásné květiny. Potom v průběhu let na vás dolehl věk. Staly se z nás plody a ty potom shnily. Takže nedovolme, aby se z nás staly plody. Musíme pouze cítit, že každý den rozkvétáme a rozkvétáme. Rozkveteme každý den a položíme sami sebe k Nohám našeho Pána Milovaného Nejvyššího.

Úplně všem říkám, abyste se snažili být mladí. Ciťte, že je vám jenom sedm let a že chcete dělat ten nejrychlejší pokrok. Ujišťuji vás, že je to ten nejúčinnější způsob, jak udělat ten nejrychlejší pokrok. Nemyslete si, že musíte být dětinští. My nechceme být dětinští, ale dětští. Samotný Bůh je dětský. Když jsme dětinští, děláme mnoho, mnoho hloupých věcí. Ale vrátit se do svých dětských let není hloupé. Pokud ve svém životě opravdu chcete udělat pokrok, je toto ten jediný způsob, jak na sebe myslet — jako na tak mladého, jak je jen možné.

Právě mysl nám dává pocítit, že jsme příliš staří, že jsme k ničemu. Mysl musíme utišit vůlí srdce, vůlí duše. Bůh nás neustále žádá, abychom utišili mysl — právě tu mysl, která nám říká, že jsme příliš staří, že jsme bezmocní, že jsme k ničemu a že nic nedokážeme. Musíme říci mysli, která tvrdí, že nic nedokážeme, že právě ona sama je ničím a my jsme vším.

Mysl dokáže osvítit jedině světlo duše. Je pravda, že to je velice, velice dlouhý proces, ale mysl lze nakonec osvítit. Jestliže utišíte mysl, bude jako ochočený a věrný pes. V současnosti na nás mysl neustále štěká, kouše nás a zastrašuje: nemůžeme dělat toto, nemůžeme dělat tamto.

Věk je v mysli, není v těle. Když si myslíme, že jsme staří, je to konec, úplný konec naší cesty. Každý den a v každý okamžik si myslete, že je vám sedm let, devět let nebo deset let, ale nemyslete si, že je vám přes třicet. Nikoli třicet jedna a už vůbec ne čtyřicet jedna! Pokud na sebe nedokážete myslet jako na sedmileté dítě, myslete na sebe jako na maximálně třináctileté. Prostě si to představte! Představivost je skutečnost sama o sobě. Představivost je svět sám o sobě, ale vy ho musíte každý den snést dolů, nebo do něj sami musíte vstoupit.

Vždycky říkám, že dobrá fyzická kondice je vrcholně důležitá. Uvnitř těla je duše. Duše není někde jinde. Uvnitř chrámu těla je oltář. Pokud nebudeme udržovat chrám v dobrém stavu, oltář se úplně zničí. Takže cvičte, hubněte — ti, kteří mají nadváhu. Ti, kteří jsou fyzicky slabí, prosím zesilněte. Pokud opravdu chcete dělat pokrok, udržujte svoje tělo v dobrém stavu.

Existují určité školy, které tvrdí, že tělo je k ničemu. Ramana Maháriši a další pouze říkali — meditujte, meditujte. Já říkám totéž, ale protože jdete po mé cestě, musím dodat, že v duchovním životě hraje velice důležitou úlohu také tělo. Měli bychom usilovat o fyzickou kondici, nikoli o světové mistrovství! Budeme dělat pokrok, budeme transcendovat a transcendovat, ale naším cílem je fyzická kondice.

Existují muži a ženy, zejména ženy, které se poddaly svému věku. Já vám říkám, že se musíte odevzdat svému srdci, nikoli své mysli. Odevzdáte-li se srdci, budete moci dělat pokrok každý den. Odevzdáte-li se mysli, váš pokrok se zcela zastaví.

Dokonce, i když nechcete brzo ráno cvičit, snažte se cítit, že jste docela mladí. Jenom běžte ven a pozorujte, co se stane. Během chůze se pokuste trochu zrychlit. Ve všem, co děláte, se snažte své pohyby zrychlit. Vraťte se do dětských let, kdy jste běhávali a hráli si s největší radostí.


SCA 1187. Následující poznámky pronesl Sri Chinmoy 1. června 1996 v Sacramentu v Kalifornii po soutěži California Senior Games.