Existuje něco, co bychom mohli udělat, abychom vytvořili harmonii? Dal jsi nám tolik odpovědí. Existuje ještě nějaká jiná, kterou bys nám mohl dát?

Sri Chinmoy: Kdo by chtěl žít ve sklepě, když může být v nejvyšším poschodí? Na fyzické úrovni může mít budova bůhví kolik pater, ale existuje vždy nějaký sklep. Z duchovního pohledu používám termín „hlubinná propast“. Když nevlastníme harmonii, setrváváme v hlubinné propasti. Je to samá temnota, kvílení, boj, zápasení, škrcení, boxování a kopance!

Nedostatek harmonie přichází, když cítím, že umím udělat něco lépe než ty. Nedostatek harmonie je píseň a tanec nadřazenosti. Vzhledem k tomu, že se každý cítí nadřazeným, vchází disharmonie v každém okamžiku do našich životů. Co je ale tento pocit nadřazenosti jiného, než chytře vyjádřený pocit podřadnosti?

Je to pouze proto, že jsme tak podřadní Bohu, že na něm neustále hledáme vinu. Říkáme: „Vím to lépe než Bůh! Bůh nerozumí mé situaci! Bůh nevidí, když dělám něco dobrého; vidí jen to špatné!“ A takto stále kritizujeme Boha. Když je někdo skutečně nadřazený, je pod jeho důstojnost sejít dolů a hádat se s ostatními. Bůh je nám nekonečně nadřazený a sestupuje k nám snad, aby s námi bojoval? Ne!

Když se děti hádají se svou matkou, matka se chová, jako by nic nevěděla. Dítě může chodit teprve do prvního stupně školy nebo na střední školu, a matka má třeba nejvyšší univerzitní diplom. Přesto si dítě myslí, že ví více než ona, a říká matce všemožné hlouposti. Uvnitř matka pláče a modlí se k Bohu, aby dítě osvítil, ale navenek říká: „Ó, máš pravdu; jsem tak hloupá. Já se od tebe učím“.

Podobně, i když víme, že ten a ten nemá absolutně pravdu, musíme být moudrými a mlčet. Jednou tato osoba uvidí světlo. Ale když budeme celou dobu bojovat a budeme se hádat, pouze narušíme naše jemné nervy, kterých je nám tolik třeba na duchovní cestě. Takže jestliže použijeme svou moudrost, automaticky přijde naše „sebezapření“. Sebezapření je nejsnadnější cesta, jak dosáhnout harmonie. Jednu věc, kterou můžeme dělat, je cvičit džapu opakováním: „Sebezapření, sebezapření, sebezapření…“ Budeme-li cvičit tuto džapu, půjdeme po sluncem ozářené cestě a dosáhneme našeho cíle.