Jak si máme udržet inspiraci v době, kdy jsi pryč?

Sri Chinmoy: Inspiraci můžete získat, když stojíte před nějakým stromem a díváte se na krásné květy, plody a listy. Je ale možné, že zatímco se díváte na strom, vaše mysl je někde jinde. Mohu se dívat na strom a myslet přitom na pizzu. Jsem hladový a dal bych si pizzu. Zajímalo by mě, jestli by byla s houbami, nebo se sýrem. Kde je v takovou chvíli moje inspirace? Strom je určený pro inspiraci. Je to nádherný strom s mnoha květy, plody a listy. Strom nabízí bezprostřední ticho, ale kde je moje vědomí?

Získáváme velikou výhodu, když stojíme před stromem, nebo před velkou vodní plochou a naše vědomí je zde soustředěno. Kolik inspirace můžeme získat! Na druhou stranu, jestliže se dívám na hladinu rybníka a místo abych obdivoval krásu ryb, myslím na to, že bych je mohl sníst, kde je moje vědomí? Mohu obdivovat krásu ryb a harmonii jejich pohybů ve vodě, nebo mohu mít nebožské myšlenky. Musíme vědět, kde je naše vědomí.

Nuže, už jste mě viděli milionkrát. Jestliže mě chcete vidět kvůli inspiraci v době mé fyzické nepřítomnosti, prostě si představte: „Můj Guru stojí přímo přede mnou.“ Představivost není mentální halucinací. V žádném případě! Představivost je svět sám o sobě. Představivost je skutečnost, ale my ji musíme snést dolů na fyzickou úroveň. Nejprve sneseme dolů představivost a potom se z toho stane něco skutečného. Když napíšu báseň, složím píseň nebo něco stvořím, přichází to z úrovně představivosti.

Až se vrátíte do New Yorku, možná budu v Singapuru nebo někde jinde, ale snažte si představit, že stojím přímo před vámi. Co je na tom špatného? Není to mentální halucinace. Jestliže mám nějakého blízkého člověka, ať už je to matka, otec, nebo někdo jiný, chci toho člověka vidět. Je pravda, že ho možná nebudu schopen vidět právě teď vidět svýma fyzickýma očima, ale snadno si ho mohu představit, jak stojí přede mnou. Potom toho člověka udělám pro svůj život velice skutečného, velice konkrétního.

Teď sedím před vámi, někteří lidé získali inspiraci, ale jiní jsou tady jenom aby zjistili, kdo ještě přišel, jestli je tady on nebo ona. Nebo si říkají: „Co by si o mně pomysleli ostatní, kdybych nepřišel?“ Takže každý má svůj vlastní důvod, proč je v Mistrově přítomnosti. Jiní lidé si zase řeknou: „Nezajímá mě, jestli přišel ještě někdo jiný, nebo ne. To není moje starost. Jediným mým úkolem je být tady s mým Guruem a získat od něj inspiraci.“

Teď si povídáme. Na jednu stranu vám říkám velice, velice vznešené věci. Na druhou stranu můžete vidět, jak mluvím úplně normálním způsobem. Jenom si povídáme. Naproti tomu, vy mi kladete vážné otázky a já odpovídám velice vážně a seriózně. Tobě říkám, dobré děvče, bez ohledu na to, kde jsi, prostě mě tam dones. Když opakujeme „Nejvyšší, Nejvyšší,“ kde cítíme jeho Přítomnost? Cítíme ji uvnitř našeho srdce, nebo přímo před námi. Když říkáme „Nejvyšší, Nejvyšší, Nejvyšší,“ a Nejvyšší je skutečně výše než nejvýše, cítíme ho někde na vrcholku Himálají? Ne! Je přímo tady. Protože velice upřímně opakujeme „Nejvyšší, Nejvyšší,“ cítíme ho tady v našem srdci nebo přímo před námi, velice blízko. Takto mě můžete přivést přímo před svoje oči nebo přímo před své třetí oko — bez ohledu na to, kde se právě nacházím — a získat inspiraci.

Jak už jsem řekl dříve, mohu se dívat na strom a myslet na pizzu a potom nezískám žádnou inspiraci. Nebo mohu být uvnitř nádherné zahrady a myslet na někoho jiného nebo na něco jiného. Když máme Mistra, docela určitě je tím největším zdrojem inspirace, ale potom musíme tuto možnost plně využít. Jsem-li na zahradě, musím využít příležitost krásy a vůně zahrady. Je-li přímo před námi nanejvýš inspirující objekt nebo osoba, musíme od něj přijmout to, co potřebujeme. V opačném případě můžeme stát před někým důležitým nebo být před něčím důležitým a myslet na něco jiného. Naše síla myšlení je nekonečně silnější než náš zrak. Můžeme se dívat na jednoho člověka, myslet na někoho jiného a oklamat tak mnoho lidí.

Pokud jde o tebe, říkám ti, i když jsi ode mě fyzicky daleko, když jsem v jedné zemi a ty v jiné, můžeš snadno cítit, že stojím přímo před tebou. Existuje jedna žákyně, nechci ji jmenovat, je to taková starší paní. Ach Bože! Ona říká, že kamkoliv jdu, nebo kamkoliv ona jde, z tohoto pokoje do jiného pokoje, neustále mě vidí, neustále mě cítí. A kde je město, kde žije? Není z New Yorku. Možná ji v tomto životě na fyzické úrovni neuvidím. Nikdy, nikdy! Ale nejde o její mentální halucinaci. Jenom díky síle její představivosti mě všude, kde se nachází, vidí přímo před sebou, vedle sebe — všude.