Je dávání stejně důležité jako získávání?

Sri Chinmoy: Když dá otec dítěti kousek cukroví a dítě otci věnuje svůj sladký úsměv, tento úsměv si získá otcovo srdce. Pro dítě je úsměv vším, co má. Když se tedy na otce usměje, dává mu veškeré své bohatství.

Když žijeme duchovním životem, zjišťujeme, že nikdy nic nedáváme třetí straně; dávající i přijímající jsou stejnou osobou. Bůh je v každém člověku. V jednu chvíli Bůh hraje úlohu dávajícího uvnitř mne a v jinou chvíli hraje úlohu přijímajícího uvnitř vás. Pak se to otočí. Je to jako brát z levé ruky a dávat ruce pravé. A Bůh dávající nemůže být šťastný, dokud si Bůh přijímající nevezme to, co je mu nabízeno. Když si dítě nebere to, co mu otec dává, bude otec smutný. Ale když si to dítě vezme a je šťastné, otec je také šťastný. Je to tedy vzájemné štěstí, kde dávající i přijímající jsou stejně důležité. Když hrajete mistrovskou skladbu a posluchači nejsou vnímaví, pak jste velmi smutný. Pouze tehdy, když budou posluchači velmi pozorní a vaše hudba jim bude dělat radost, udělá to ohromnou radost i vám. Takže radost musí být vzájemná. O všechno v životě se musíme dělit. Vy se musíte podělit se mnou o to, co máte. A já se musím podělit s vámi o to, co mám já. Bez toho není štěstí.