Mr. Pathak: Občas mi brání strach, abych se otevřel. Drží mě zpět.

Sri Chinmoy: Strach z čeho? Když byly vašim dětem dva roky, byl jste tak vysoký a statný. Bály se vás? Ne, protože věděly, že jste jejich otec. Vaše děti byly velmi malé, ale znaly vaši láskyplnost vůči nim a nebály se vás. Je to jako oceán. Kapka se nebojí oceánu, protože ví o své jednotě s ním. Malé dítě se nebojí svého vlastního otce, protože ví, že tato osoba je jeho otcem. Proč by se mělo bát lásky svého vlastního otce?

Čeho se tedy obáváte? Co vás nutí mít strach? Skok do neznáma?

Mr. Pathak: Nejistota.

Sri Chinmoy: V noci jdete spát a potom brzy ráno, v pět nebo šest hodin, vstanete. Když myslíte na noc jako takovou, když se díváte na noční oblohu, je to něco neznámého. Když se ale na tuto oblohu podíváte svým srdcem, nebojíte se jí, protože jste se stal oblohou samotnou. Kapka vody našla svou totožnost v rozlehlém oceánu, takže se jej tato kapka nebojí. Dítě si vytvořilo jednotu se svým otcem. Otec je vysoký a statný, je to významný člověk, vydavatel. Ale dítě se nestará o to, jaký má jeho otec titul. Ví, že jeho otec je vší láskou. Vaše dítě se nestará, čím jste ve vnějším světě. Zajímá ho jen vaše náklonnost, váš soucit a vaše láska.

Bojíme se přesně proto, že si nevytvoříme jednotu s rozlehlostí. Neznámé nezůstává neznámé; nejisté nezůstává nejisté. Před ranním rozbřeskem, před úsvitem, je noc neznámá. Ale jakmile spatříme východ slunce, neznámé se stává známým. Duchovní život je právě takový. Aspirujeme po Nejvyšším, ale je tam také nejistota. Nejen v duchovním životě, ale také neustále v obyčejném životě, než dorazíme ke svému cíli, je vše nejisté. Mám nějaký cíl, ale nevím, co se stane, i když se do cíle dostanu. Uvidím nejkrásnější zahradu, nebo něco úplně jiného?

Co se stane, musíme vědět z nitra, nebo musíme věřit v někoho, kdo na začátku své duchovní cesty zakusil stejný problém. Lidé, kteří realizovali Boha, jako Pán Krišna, Pán Buddha, Šrí Rámakrišna, Sri Aurobindo a další, měli rovněž stejný problém. Potom uviděli, že to neznámé, nepoznatelné může být poznatelné. Neznámé může být snadno známé. V abecedě následuje po písmenu A písmeno B a potom C a D. Učíte své dítě písmeno A a v tu chvíli je pro něj B neznámé. Víte, že B je hned po A. Jednou jsem si povídal s malým americkým dítětem, kterému byly dva roky. Říkal jsem mu, že po A následuje B a potom C. Myslelo si, jsem kouzelník! Kde se vzalo B a C? Podle něj přicházely z Nebe nebo odněkud jinud. Pro dospělé jsou A, B, C, a D známé, ale pro malé dítě jsou neznámé.

Stejně tak, když máte strach z neznámého, musíte cítit, že to existuje a že to spousta lidí viděla. Místo, kterého si nejste dnes vědom, už navštívilo mnoho lidí. Není to nic nebezpečného; není to nic destruktivního. Ne, ne, ne! Můžeme přemoci nejistotu či strach z neznámého tím, že máme víru v někoho jiného, kdo tím již prošel.

Ve velkém paláci je mnoho místností. Když se přibližujete k tomuto paláci, vidíte, že je celý temný, protože nevíte, že je vevnitř vypínač. Přijde ale elektrikář a řekne vám: „Tady je vypínač, zapněte jej.“ Potom je vše v pořádku. Než světlo zapnete, bojíte se, protože je palác celý temný. Stejným způsobem přijde Mistr a rozsvítí. Potom vidíte, že neznámé je zcela osvětlené. Ale pokud tam jdete sami a nevíte, kde je světlo, potom se budete přirozeně bát.

Na všechno v životě potřebujeme někoho, kdo zapne vypínač. Jak jsem vám řekl před půl hodinou, uvnitř vás je poklad, ale někdo musí přijít a ukázat vám jej. Když si vezmete vnitřního průvodce, aby vás osvítil, udělá vše potřebné. Potom ve vašem životě nemůže být ani trocha nejistoty. Vše se stane naprosto pozitivním. Když vidíme, že někdo jiný už prošel tím, co právě zkoušíme, získáme jistotu. Kdokoliv je mým učitelem, měl tentýž problém na začátku, když byl ještě studentem. Nyní se stal mým učitelem. Jeho práce je učit mě; je na mně, zda v něj budu mít víru či ne.

Mým Guruem je nyní Absolutní Nejvyšší, ale předtím jsem měl lidského Gurua. Uskutečnil Boha, ale předtím měl rovněž nejistotu a spoustu jiných obtíží. Svámí Vivékánanda měl rovněž spoustu nejistoty. Nevěděl, co se v jeho životě přihodí. Tolik se bál, než přišel do Ameriky. Byl zvědavý, co se stane! Přišel ale sem a dobyl srdce Ameriky jen tím, že řekl: „Bratři a sestry, sestry a bratři.“ Potom dokázal šířit světlo Šrí Rámakrišny. Každý je na začátku nejistý.

Kdokoliv má víru v Boha, prochází v určitou chvíli skrze temný tunel. Když jedeme z Queensu na Manhattan, musíme tunelem. Když vjedete do tunelu poprvé, můžete říci: „Ó můj Bože, kam to jedeme? Je tu všude tma. Auta se srazí!“ Za několik minut vyjedete z tunelu a vstoupíte na Manhattan, jak už to udělala řada lidí. Když tedy jedete skrze tunel, obáváte se a jste nejistý, ale musíte se skrze něj dostat. Rovněž v duchovním životě musíme mít v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce víru, že na konci tunelu bude světlo.