Co tě těší nejvíce: když tě vzýváme, když do tebe vstupujeme, nebo obojí?

Sri Chinmoy: Když jsi v obyčejném vědomí, měl by ses pokusit aspirovat na vyšší vědomí — tím, že mě budeš vzývat, vzývat moji přítomnost, moje požehnání, moji lásku, můj zájem, můj soucit a moji radost. Ale pokud již jsi ve vysokém vědomí, potom by ses měl pokusit s nejvyšším uvědoměním, vážností a oduševnělostí vstoupit do mé božské nekonečné náklonnosti, lásky, sladkosti a blaženosti.

Když vzýváš, hledíš vzhůru. Když chceš vstoupit do mě, do vnitřního světa, noříš se hluboko dovnitř. Když mě vzýváš, máš pocit, že se pokoušíš zrušit pocit oddělenosti — to znamená, pokoušíš se zrušit pocit, že já jsem nekonečně výše a ty jsi nekonečně níže. Lidské se snaží snést dolů božské. Ve chvíli, kdy chceme vybudovat jednotu, vnitřní jednotu, neoddělitelnou jednotu, už víme, že jsme ztotožněni. Ale občas zapomeneme, že kapka a oceán nemají oddělené existence. Potom se maximálně snažíme pocítit, že kapka a oceán — to znamená lidské a božské, již jsou neoddělitelně ztotožněni.