Část I

SCA 55-56. 3. srpna 1993 na výstavě 70 000 kreseb „Dream-Freedom-Peace-Birds“, Soho, New York

Reportér: Mají práce pop artu nějakou souvislost s vaším uměním — jinými slovy, s čistě duchovním uměním?

Sri Chinmoy: Musíte mi prominout. Není to tím, že bych si nevážil pop artu. Jde o to, že jsem nebyl v muzeu už hodně dlouho. V roce 1964, když jsem poprvé přišel do New Yorku, zašel jsem do Asia Society, kde měli nějaké práce několika umělců z Východu. Potom jsem navštívil několik dalších muzeí, ale tomu, co jsem viděl, jsem nerozuměl. Samozřejmě, že umění není něco, čemu bychom měli rozumět, je to něco, co musíme cítit. Já jen říkám, že to bylo pro mě tak cizí, že jsem to nedokázal ocenit. V žádném případě to nekritizuji ani nesoudím.

Nikdy jsem si nemyslel, že mě Bůh učiní umělcem. V mém životě jsem udělal hodně věcí skrze Milost Boha. Hraji na několik hudebních nástrojů, ale nemám nikoho, kdo by mě učil. Přestože jsem nedokončil střední školu, moje filozofie se učí na některých univerzitách a spousta lidí čte moje knihy. Trošku jsem studoval umění ve škole kolem roku 1949, ale nikdy jsem nebyl v tomhle směru někým veden.

Všechno, co dělám, je zcela výsledkem Boží Milosti. Ze svého nekonečného Soucitu mě požehnal inspirací. Jeho inspirace mně neustále pomáhá a vede při malování a ve všem ostatním. Proto pro mě nebylo nezbytné vidět práce jiných umělců, abych mohl sám malovat. Není to tak, že bych si jich nevážil, to zdaleka ne. Důvod je zkrátka ten, že dostávám inspiraci od Boha.