Když se snažíme otevřít nějaký podnik nebo Centrum, jak máme zabránit tomu, aby naše vlastní vědomí nebylo ovlivněno tím, co se potom děje?

Sri Chinmoy: Nemyslete na sebe jako na majitele, manažera nebo nadřízeného. Budete ovlivněni jenom v případě, když si budete myslet, že vy sami jste nadřízeným, majitelem nebo vlastníkem. Pokud dokážete upřímně cítit: „Nadřízeným je Guru“, nebo „Nadřízeným je Nejvyšší“, neovlivní vás to. Prostě si řekněte: „Já jsem jenom pracovník a pozorovatel. Mým úkolem je podávat hlášení svému nadřízenému. Jakmile podám upřímnou zprávu svému nadřízenému, mému Guruovi, můj úkol končí. Mým úkolem není někoho soudit, kritizovat nebo trestat. Mým úkolem je pouze poslat zprávu mému Guruovi.“

Naneštěstí se však stává, že vás to ovlivní, protože se účastníte toho, co se děje. Řeknete: „On udělal něco velice špatného, ona se nechovala dobře.“ Nedovolte své mysli, aby hubovala ostatním nebo je kritizovala. Mějte jenom pocit, že se stala nějaká událost a vy ji pouze oznámíte Guruovi. To je vaše práce. Potom nechte na Guruovi, aby se o to postaral. Když máte pocit, že jako majitel nebo manažer musíte vstoupit do nedobrých činů nebo problémů ostatních, ovlivní to vaše vědomí.

Vaším úkolem je pouze poslat mi zprávu a nedržet to v sobě. Jakmile si ve své mysli podržíte něčí špatný čin, začnete toho člověka soudit. Napřed se tím zaobíráte v mysli, potom soudíte a následně vynesete rozsudek, když tomu člověku vyhubujete. Pokud ale nedovolíte sami sobě, abyste si v mysli uchovali tuto událost, jste v bezpečí. Když vidíte, že někdo udělal něco špatného, prostě mějte pocit, že jste se potřísnili barvou. Co potom uděláte? Ihned se poběžíte umýt. Pokaždé, když uvidíte něčí nedokonalost, ještě předtím, než se zcela ztotožníte s celou situací, než se vám barva zažere do kůže, prostě běžte a umyjte se — to znamená, podejte mi zprávu.

Ty jsi majitel a manažer. Ale jenom proto, že jsi majitel a manažer, nemysli na sebe jako na soudce. Existuje někdo, kdo tuto práci udělá za tebe a ten někdo je tvůj Guru. Kdybys Gurua neměl, byl bys v jiné situaci. Byl bys majitelem, staral by ses o všechno a podle své libovůle bys propouštěl zaměstnance. Ostatní majitelé restaurací a manažeři nemají žádného nadřízeného. Kdo by jim do toho mohl mluvit, když jsou to majitelé? Mohou propouštět, mohou dělat všechno, co chtějí. Ale ty jsi přijal někoho za svého nadřízeného, takže tato rozhodnutí by měl za tebe dělat on. Tím tvůj problém končí. Musíš sám cítit, že ty jsi jenom jeden ze zaměstnanců. Zapomeň prostě na ta dvě označení — „majitel“ a „manažer“! Řekni si: „Jsem pracovník a pozorovatel.“ Když se staneš něčím dalším, dnes z toho budeš mít bolení hlavy a zítra infarkt!

Přesně totéž dělám já, když vznikne problém: dám jej Nejvyššímu. Někdy se stane, že Nejvyšší řekne: „Vyřeš to sám, já se postavím na tvoji stranu, ať už řekneš cokoliv.“ Když od žáků dostanu zprávy o všech problémech a stížnostech, předám je Nejvyššímu; nedržím je v sobě. On mi ale občas řekne: „Ne, musíš to vyřešit sám.“ Takže potom to řeším. Myslíte si, že bych jinak byl schopen vyřešit za celá ta léta ty milióny problémů? Už bych dávno zemřel! Ale já jsem je dal svému Nadřízenému, Nejvyššímu. Řekl jsem: „Vezmi si je.“ Příležitostně mi řekne: „Ne, toto musíš vyřešit sám. Věřím ti.“ Takže to udělám. Kdybych byl v opačném případě natolik odvážný nebo hloupý, abych na sebe vzal všechny ty problémy za všechna ta léta a pokusil se je řešit, už bych nebyl na zemi.