Jak je možné, že vzpomínka na to, kdy jsme tě viděli poprvé, má takovou schopnost velmi rychle pozvednout naše vědomí?

Sri Chinmoy: To je velmi dobrý zážitek. Říkám každému, aby si tento první zážitek pamatoval — první den, kdy jste mě požádali o přijetí. V den, kdy jste poslali svou fotografii nebo se stali žáky, v ten den se zcela změnil váš životní příběh. Toho dne jste učinili slavnostní slib. Vaše srdce, mysl, vitálno, fyzická existence, vše mi dalo slavnostní slib, že budete vynikajícími žáky, a stát se vynikajícím žákem znamená potěšit Mistra jeho vlastním způsobem.

Potom v průběhu let se příběh mění. Po třech nebo šesti měsících začíná většina žáků cítit, že Mistr je musí potěšit z padesáti procent a oni musí potěšit Mistra z padesáti procent. Jsou připraveni setkat se s ním na půli cesty. Po několika dalších letech žáci cítí, že Mistr musí udělat devadesát devět kroků a oni jeden krok. A pak, což je nejhorší, někteří žáci nechtějí udělat ani tento jediný krok. Mistr musí udělat celých sto kroků.

Takže žádám úplně každého žáka, aby si pamatoval ten zlatý den, kdy přijal duchovní život, jaký postoj jste tehdy měli. Chtěli jste se ze sta procent stát vynikajícími žáky. Žádám vás ještě jednou, abyste se stali vynikajícími žáky, abyste měli trvalou lásku ke svému Mistrovi a trvalé odevzdání Boží Vůli. Každý začal s výborným postojem. Ale bohužel každý rok vaši vnitřní moudrost zakrývá těžké, těžší, nejtěžší břemeno žádosti a očekávání.

Všem vám říkám, jen si vzpomeňte na první den, kdy jste se stali žáky. Jak upřímní, jak čistí, jak odevzdaní jste byli první týden, měsíc nebo dva měsíce. Potom po pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti letech jaké vnitřní požadavky jste začali mít. Na začátku jste si chtěli vytvořit vnitřní, přímé spojení s mým nejvyšším vědomím. Váš vnitřní pláč jako magnet přitahoval lásku mého srdce k vám a mou pýchu na vás. Ale teď neexistuje žádný nepodmíněně odevzdaný žák.

Další věc, která platí pro všechny žáky bez výjimky: pokud vidíte, že někdo je třeba i jen jeden krok před vámi, všechna vaše vnitřní radost zmizí. A když vidíte, že nikdo před vámi není, stále se musíte dívat kolem sebe, abyste se ujistili, že máte publikum. Ostatní by měli vidět, že jste nejbližší. Nejdříve se díváte, je-li někdo před vámi. Když před vámi nikdo není, cítíte se velmi, velmi pyšní, velmi šťastní a velmi spokojení sami se sebou. Potom se obrátíte, abyste se podívali, jestli ostatní vidí, že jste nejbližší, že jste nejdražší. Úplně každý žák v tomto směru upadl. „Upadl“ je slabý výraz. Dříve jste ve svém životě existovali jen vy a váš Mistr. Teď každý žák potřebuje stovky svědků.

Jsem velmi šťastný z vaší otázky. Takový by měl být postoj úplně každého žáka. Každý den si můžete připomenout, co jste poprvé ve svém Mistrovi cítili a co jste svému Mistrovi slíbili. Den, kdy jste mě přijali, byl nejvýznamnějším dnem ve vašem životě. Vynesli jste do popředí všechnu svou prostotu, upřímnost, čistotu, dychtivost, ochotu, sebedávání a další božské vlastnosti pro jejich úplné projevení. Pokud si dokážete zapamatovat tuto zkušenost, nesmírně vám to pomůže.