Obraz, který jsi namaloval včera večer jako poslední, byl neobyčejně okouzlující, protože mi připadalo, že s každým dotekem tvého prstu jsi malbě dával požehnání. Je tento obraz nějak zvláštní, protože mezi tebou a malbou nebyl žádný objekt, jako třeba štětec?

Sri Chinmoy: V tom je velký rozdíl. Když použiji přímo své prsty, chovám velikou náklonnost — ne vůči papíru nebo plátnu, ale ke své ruce. V té chvíli neodpovídá papír, je to něco jiného. Moje náklonnost vstupuje do samotné malby a je to vzájemné. I já získávám ohromnou náklonnost od malby. Stisknu tento prst, tamten prst a pokaždé uvnitř těch prstů vidím duše. Každý z nás má jednu hlavní duši, ale i každá naše část má duši, každá končetina má duši. Takže když jsem maloval, napřed jsem viděl duši jednoho prstu a potom duši dalšího prstu. Potom jsem viděl duši malíčku — roztomilou, velice, velice roztomilou a krásnou, velmi krásnou. Maluji rukama, ale v té chvíli jim ani nemůžete říkat ruce. Byly tak nádherné. V noci se občas objeví světélko, protože přiletí světluška. Moje ruce byly právě takové. Když jsem maloval prsty, viděl jsem, jak moje ruce rozšiřují do všech stran světlo. Prsty byly velice roztomilé, úplně všechny, zejména malíček. Z toho malíčku jsem měl velikou radost a rozechvění.

Takže je veliký rozdíl, když použiji houbu nebo štětec a když použiji své prsty. Osobně mám mnohem větší radost, když maluji prsty. Ale namalovat jeden obraz potom trvá velice dlouho. Jak dlouho byste to vydrželi?