Když namaluješ obraz nebo složíš píseň, kdy dovnitř vstoupí duše?

Sri Chinmoy: Co se týče písní, občas cítím přítomnost jejich duší dlouho předtím, než je složím. Občas se stává, že duše čeká na jednu notu — dokonce ani ne na jeden řádek — jenom na jednu významnou notu a potom se objeví.

Občas duše vstoupí po prvním řádku. Někdy mám složenou celou píseň a duši stále nevidím. Přijde, až když tu píseň zpívám. Nemá to tedy nějaký pevný čas. Kdykoliv duše přijde, je to dobré. Ale když dostanu tu nejdůraznější, nejvýznamnější notu, duše rozkvete.

Některé písně prostě vidím třetím okem. Slova i hudba přicházejí ihned společně. Někdy však nemám zároveň i melodii. Jedna z mých nejoblíbenějších písní je „Jiban debata“. Její melodie přišla ihned, jak jsem skládal slova, ale asi jsem ji hned nezazpíval.

Už se stalo mnoho a mnohokrát, že melodie přišla v době, kdy jsem psal slova. Ne že bych si ji pro sebe potichu zpíval, ta melodie už tam je, když píšu ta slova. Občas vidím velmi jasně bengálský notový záznam na slovech, která píšu. Někdy však mohu melodii trochu změnit, když si ji přehrávám na syntezátoru.

Mám rád pomalé i rychlé písně, ale kdybych si musel vybrat, pomalé se mi líbí více než rychlé. Rychlé písně jenom třesou se stromem života. Občas máte radost, když vidíte, jak se strom třese. Není to zlomyslná radost, protože víte, že ten strom se nevyvrátí, ale otřásá se a vám se to líbí. Občas rádi pozorujeme bouřku, která ohýbá stromy a třese s nimi. Ty stromy to nevyvrátí, ale protože se třesou, získáváme určitý druh radosti.

Ale na druhou stranu, klidné stromy mají ohromné ticho. A když stojím u paty takového stromu, hluboce si vážím jeho ticha a míru.