Jak si mám uprostřed stresu a nároků každodenního života udržet potřebný druh životní energie, kterou potřebuji, když celým srdcem hraji svoji hudbu před publikem?1

Sri Chinmoy: Když řekneme „publikum“, máme na mysli mnoho, mnoho, mnoho lidí, stovky lidí, tisícovky lidí. Když myslíme na tisícovky lidí, obvykle znervózníme nebo jsme rozrušení. Očekáváme uznání, ale můžeme také očekávat všechny možné druhy kritiky. Pokud chceš ze sebe vydat to nejlepší, to úplně nejlepší, musíš se snažit cítit, že v publiku je jen jeden člověk, a to je tvůj nejlepší přítel nebo tvůj obdivovatel, nikoli tvůj kritik. Když hraješ, musíš cítit, že jsi stromem. Máš stovky plodů, stovky květů. Když hraješ, začni vidět celé publikum jako stovky plodů nebo nádherných květin. Potom se snaž cítit, že tyto květiny a plody se staly jen jednou skutečností, jež je stromem a že ty sám jsi tím stromem. Potom jim budeš schopen dát všechno, co máš. Budeš jim schopen velice uspokojivě dát svůj hudební talent. Vždycky se snaž vidět publikum jako jednoho jednotlivce, nikoli mnoho lidí.

Většinu času hraješ ze srdce, ale snaž se prosím jít o krok hlouběji. Snaž se hrát prostřednictvím srdce z duše. Ty máš ve své hudbě volání srdce, ale snaž se vynést na povrch úsměv duše. Hraješ-li hudbu ze srdce, máš pocit jednoty s ostatními. Ale pokud dokážeš hrát z duše, ucítíš, že uvnitř jednoty existuje něco, čemu se říká uspokojení nebo plnost.

V rodině máš otce, matku, bratry a sestry. Cítíš s nimi jednotu, protože jste jedna rodina. Ale mysl všechno komplikuje. Jestliže uvidíš, že tvoje sestra udělala něco špatného, nebo tvoje matka či tvůj otec udělali něco špatného, mysl okamžitě vystoupí do popředí a rozdělí rodinu. Když ale použiješ srdce, v té chvíli uvidíš, že tvoje matka, tvůj otec, bratři a sestry jsou všichni jedno a totéž. Když ty uděláš chybu, je to jejich chyba. Když oni udělají chybu, je to tvoje chyba. Tomu se říká jednota.

Hlubší než jednota je plnost. Plnost pochází z duše. V plnosti jsi úplný. Zde je samé ticho. Když hraješ ze srdce, je to velice výrazné, ale přichází zvuk. Pokud hraješ z duše, hraje ticho. Používáš ruce, oči, smyčec, všechno, ale přichází to ze samotných hloubek ticha. Hraješ-li z duše, máš ohromnou vyrovnanost a mír. Nic tě neovlivní.

Musíš-li během dne jít do práce, aby sis vydělal na živobytí, musíš cítit, že tvůj skutečný domov je uvnitř tvého srdce. Uvnitř tohoto domova je mnoho pokojů, ale jeden je tvůj soukromý. V tom pokoji je v jednom rohu oltář, kde máš obrázek Ježíše Krista nebo některé významné duchovní postavy. Toto místo je pro tebe to nejposvátnější a nejtajnější. V tom oltáři musíš cítit živoucí přítomnost našeho Nebeského Otce. On je tvým Otcem, mým Otcem, Otcem každého. Začni tedy nejprve tím, že budeš myslet na svůj domov. Je v něm mnoho pokojů, ale ty chceš být ve svém soukromém pokoji, aby ses mohl v tichosti modlit a meditovat. Potom mysli na oltář, na posvátné místo. Sem jsi umístil obrázek Spasitele a v tom obrázku musíš cítit přítomnost Nebeského Otce. Pokud toto dokážeš, budeš mít ohromnou radost a uspokojení, nejenom ze své hudby, ale ve všem, co budeš dělat. Potom uvidíš, že všechna tvoje pozemská zátěž a stresy budou osvíceny.


  1. SCA 681. Následující otázku zodpověděl Sri Chinmoy 23. října 1992 v Puerto Ricu.