Jak lze transformovat pochybnosti?

Sri Chinmoy: Co získáme, když o někom budeme pochybovat? Dejme tomu, že někdo tvrdí, že je dokonalý světec. Proč bych měl ztrácet čas tím, že budu říkat, že je to světec nebo hříšník? Je na něm, jestli je dobrý, nebo špatný. Je-li špatný, potká ho trest. Bereme Bohu práci. Bůh pracuje tak, že jedná uvnitř a prostřednictvím každého jednotlivce. Ale když o někom pochybujeme, soudíme ho svým vlastním způsobem.

Měli bychom přestat dělat cokoli, co nám odebírá naši radost. Nikdy nebudeme šťastní z toho, že o někom budeme pochybovat. Pouze vstoupíme do něčí temné, nečisté existence. Máme-li naopak víru v nějakého člověka, budujeme v sobě pozitivní vlastnosti. Když tedy přijde pochybnost, prostě si řekneme: „Nemám za úkol o něm pochybovat. Je-li to špatný člověk, musí se modlit a meditovat, aby udělal pokrok.“

Jestli máš pochybnosti o sobě, jestli cítíš, že nemůžeš být vynikajícím žákem nebo nemůžeš vyniknout v nějakém konkrétním oboru, okamžitě se modli k Bohu: „Nemám zdání, čím bych měl být, ale jestli po mně chceš, abych v něčem vynikl, dej mi na to schopnosti. Ty víš, co je pro mě nejlepší.“ Vždycky odevzdejte odpovědnost Bohu, vašemu Vnitřnímu kormidelníkovi. Pokud převezmeme odpovědnost za naše životy, budeme naprosto a úplně bezmocní. Dítě předává odpovědnost svému otci a ten mu ukazuje cestu, drží ho za ruku a vede ho nebo přenese do cíle.

Namísto abychom pochybovali, zda máme dostatek schopností udělat ve vnitřním životě něco zvláštního nebo důležitého, měli bychom vždy zapojit Boha. On je naším vnitřním Průvodcem. Jenom se k němu modlete: „Prosím, ukaž mi, jak se to dělá. Já tě budu následovat.“ Jak si můžete užívat pochybnosti o sobě, když se ptáte Někoho, kdo je samé osvícení, aby vám ukázal, co máte dělat?“ Vždycky pěstujte pocit vrcholné potřeby poprosit Nejvyššího, aby vám ukázal cestu. Když vám On ukáže cestu, už nebude možné chovat pochybnosti o sobě a ani nebudete mít potřebu nebo touhu pochybovat o ostatních.

Pochybnost není nic jiného než temnota v nás, které se líbí pozorovat temnotu v ostatních. Víra je něco, co nádherně rozkvétá v našich srdcích. Jakmile spatříme v našich vlastních srdcích víru, určitě uvidíme tutéž krásnou víru ve zbytku světa. Cítíme-li vůni květiny, snažíme se vidět stejné květiny v ostatních. Pokud však cítíme něco jiného, budeme mít tendenci vidět nebo cítit totéž i v ostatních. Víra je krása, víra je čistota, víra je božskost uvnitř nás. Jakmile začneme opatrovat svoji vlastní božskost, která přichází v podobě víry, určitě budeme mít víru i v ostatní.