Část I

SCA 761-762. Následující otázky zodpověděl Sri Chinmoy 5. dubna 1999

Když někdo ztratí inspiraci, lze ji zcela obnovit, nebo se část navždy ztratí?

Sri Chinmoy: Ne, nemusí to být navždy. Někteří hledající ztratili svoji inspiraci a potom si ji mimořádně úspěšně obnovili. Tito hledající již byli připraveni opustit duchovní život. Potom je někteří jejich přátelé inspirovali, nebo z Boží Milosti v nich vyšly na povrch nějaké velmi upřímné a oddané pocity. Vzpomněli si, jak skvělými žáky byli před patnácti nebo dvaceti lety. Jakmile vyšly na povrch jejich vzpomínky, změnili svůj úmysl.

V několika případech se stalo, že hledající opustili duchovní život. Poté zjistili, že si váží duchovního života mnohem více než předtím. Když se stýkali s obyčejnými, neaspirujícími lidmi — přáteli, příbuznými, a tak dále — zjistili, že jejich situace je nekonečně horší, a ptali se sami sebe: „Co jsem to udělal? Co jsem to udělal?“ Potom se do duchovního života vrátili.

V mnoha případech však naneštěstí pozoruji, jak hledající začali s nezměrnou inspirací a aspirací, ale potom vše ztratili a dosud to nezískali zpět. Před mnoha lety měli odhodlání porazit nejistotu, žárlivost, depresi, frustraci, nečistotu a ostatní negativní vlastnosti. A teď, dokonce i po třiceti letech, se jim stále ještě nepodařilo tyto věci porazit. Co horšího, právě tyto nebožské síly si z nich udělaly svoje zbraně. Dovedete si to představit?

Chtěli porazit žárlivost, aby mi mohli být blízcí nebo aby mohli být oddaní naší cestě. Někteří z nich se stali blízkými, ale ani teď špatné síly neporazili. Naopak, nepřátelé, které chtěli porazit, žárlivost, nejistota, soupeřivost, a tak dále, si z nich udělali své blízké přátele. Když potom vidí, jak je někdo slibný, jak dělá pokrok, má ohromnou inspiraci a nadšení, začnou jej blokovat. Ti, kteří kdysi bojovali proti svým špatným silám, je nyní používají proti těm, kteří se intenzivně snaží zvětšit svoji inspiraci a aspiraci.

Když ztrácíte inspiraci, musíte říci svým přátelům: „Zachraň mě, zachraň mě!“ Mám pár žáků, kteří si uvědomovali, že ztrácí svoji inspiraci. Neměli žádnou radost, nic. Už se chystali opustit cestu. Avšak něco uvnitř nich, něco hluboko uvnitř, je chtělo zachránit. Řekli proto svým přátelům: „Podívej, teď jsem ve velkých potížích. Prosím, prosím, inspiruj mě. Zachraň mě, zachraň mě! Jedna moje část chce opustit cestu a já už jsem k tomu skoro připraven. Ale něco uvnitř mi říká, abych cestu neopouštěl. Pomoz mi prosím!“ Tito žáci dali najevo svoji upřímnost. Jejich přátelé jim potom značně pomohli a oni jsou stále ještě na cestě.

Někdy se naproti tomu stává, že ti, kteří znovu získali inspiraci, si vedou dobře, kdežto jejich přátelé, kteří je tehdy inspirovali, jsou teď nešťastní. Situace se obrátila. Lidé, kteří získali inspiraci, se nyní usilovně snaží zachránit ty, kteří byli kdysi jejich zachránci. Někdy se jim to podaří, někdy ne.

Velmi, velmi usilovně se pokouším inspirovat žáky, kteří mají problémy. Pokouším se jim pomoci mnoha různými způsoby, uvnitř i navenek, zvláště když jsou mi velmi blízcí. Mnoha, mnoha různými způsoby se jim snažím pomoci obnovit jejich inspiraci. Není-li inspirace, nemůže být ani žádná aspirace. Inspirace je první. Chci-li ujít dvě míle, musím mít nejprve inspiraci k tomu, abych vůbec vyšel z domu. Jak bych mohl začít nějakou chůzi, když jsem stále ještě doma? Ven mě vyvede právě inspirace. Potom moje aspirace urazí ty dvě míle.

Když někdo ztratí inspiraci — byť by to byli třeba vaši blízcí — musíte se modlit, modlit a modlit za to, aby ji získali zpět. Inspirace se vrátí, pokud je jejich přátelé inspirují, aby ještě jednou vstoupili do zahrady srdce. Praví přátelé řeknou: „Nechceme, abys byl uvnitř džungle své mysli. Jsi nám velmi drahý. Vyslechni naši prosbu.“ Vrátí-li se ten člověk do zahrady svého srdce, získá svoji inspiraci zpět.