Část IV

SCA 767. Následující otázku zodpověděl Sri Chinmoy 17. září 1999

Posledních několik dní před svými narozeninami jsem se cítil uvnitř velmi povznesený. Měl jsem mnohem větší aspiraci a mé meditace byly mnohem lepší. Jak bych si to mohl udržet po celý rok?

Sri Chinmoy: Jsem velmi rád, že to slyším. Jsem na tebe velice hrdý. Před narozeninami jsou lidské bytosti v sedmdesáti osmi procentech případů, jestli ne více, napadány nepřátelskými silami. To se netýká jenom hledajících, ale i neaspirujících lidských bytostí. Před svými narozeninami mohou být napadeni i duchovní Mistři nejvyššího řádu. Jsou napadáni nepřátelskými silami, protože přichází na svět, aby udělali velmi, velmi důležité věci pro jeho přeměnu. Mnoho, mnoho duchovních Mistrů bylo takto před svými narozeninami napadeno, a nebylo to proto, že by udělali něco špatného, ale proto, že všechny nepřátelské síly se snaží zničit jejich možnosti projevení Boha a Světla na zemi.

Někteří hledající mají dva nebo tři dny před svými narozeninami dobrou meditaci. Mají však při vlastních narozeninách, kdy se odehrává mnoho věcí, je pozváno mnoho přátel a přichází telefonáty z celého světa, čas na meditaci? Narozeniny všichni stráví v oslavách.

Na druhou stranu, pokud má člověk před narozeninami ráno ve své meditaci velkou intenzitu, dokáže-li dvě nebo tři minuty velmi vážně, oduševněle, upřímně a s veškerou dychtivostí svého srdce meditovat, už nemusí v průběhu dne meditovat nebo se modlit. Ve dvou nebo třech minutách může přijmout to, co by měl přijmout Shůry, od Boha, od duše.

Skutečnost, že ses cítil před svými narozeninami povznesený, je mimořádně, mimořádně dobré znamení. Aby sis udržel tento pocit, musíš vědět, že nejsi tělo, nejsi vitálno, nejsi mysl, nejsi srdce, ale že jsi duše. Už jsi mnoho a mnohokrát překonal různé světové rekordy. Když se snažíš zlomit nějaký světový rekord, máš ohromnou sílu vůle, nezdolnou sílu vůle. Tato síla vůle nepochází z tvého těla. Vůbec ne! Nepochází ani z tvého vitálna nebo mysli, dokonce ani ze srdce ne! Pochází přímo od Nejvyššího prostřednictvím tvé duše. Tvoje duše předává Sílu Vůle Nejvyššího.

Fyzická kondice má prvořadou důležitost. Tvé tělo, vitálno, mysl a srdce jsou v dobré kondici. To je důvod, proč dokážeš lámat světové rekordy. Když přijde únava, tělo je samozřejmě neschopné přijímat další světlo. Ani vitálno nemůže přijmout více — je omezené. Podobně je omezená i mysl a srdce. V takové chvíli je to jako v týmu. Matka a dítě se za něco modlí. Dítě usne. Matka si řekne: „Dobře, dobře, jen spi. Budu se modlit i za tebe, budu se modlit za nás oba.“

Ve chvíli, kdy jsou tělo, vitálno, mysl a srdce unavené, nastupuje duše. Duše říká tělu, vitálnu, mysli a srdci: „Odpočívejte, děti, odpočívejte. Budu meditovat nejen pro sebe, ale i pro vás pro všechny.“ Mnohokrát se ti při lámání světových rekordů stává, že sílu vůle udržuje jenom duše. Tělo, vitálno, mysl a srdce se vzdají. Vzdají se, protože je to nad jejich schopnosti. Měly odevzdání v nezměrné míře, ale už dále nemohou.

Když tělo, vitálno, mysl, a dokonce i srdce už nic nepřijímají, udržuje nezdolnou sílu vůle jenom duše. V takové chvíli pokračuje duše. Potom, za pár hodin, začnou tělo, vitálno, mysl a srdce opět přijímat.

Vraťme se však k tvé otázce; když přijdou narozeniny, obyčejné lidské bytosti myslí na světské věci. Velmi málo lidí si pomyslí: „Přišel jsem na tento svět z velmi vysokého, vyššího a nejvyššího Zdroje, abych udělal něco opravdu dobrého pro svého Mistra a pro lidstvo.“ Ty však, coby hledající pravdy a milovník Boha, budeš myslet o svých narozeninách na Nejvyšší. Musíš cítit, že v takové chvíli nejsi tělo, nejsi vitálno, nejsi mysl a nejsi srdce. Jsi jenom duše. Představ si, že tvoje duše právě přišla na tento svět jako velmi krásné malé dítě. Duše je velmi krásná. O tvých narozeninách připomíná duše Matce Zemi: „Přišla jsem Shůry, ale nyní jsem tu pro tebe. Přišla jsem od Boha, ale Bůh mne poslal, abych pracovala jenom pro tebe. Matko Země, přišla jsem za tebou.“

Matka Země říká: „Přišla jsi. Urazila jsi tak dlouhou, dlouhou cestu. Teď ti dávám to, co mám — svůj zájem, svoji lásku, své požehnání, svoji radost, svoji hrdost, svoji sladkost, svoji něhu — vše co mám, ti dávám, a vždy ti budu dávat.“

Pocit povznesení, který jsi popsal, přichází jen tehdy, když naše vědomí není uvnitř těla, nýbrž vně těla. Když je ptáček v kleci, chová naději, že jednoho dne bude moci klec opustit. Až klec opustí, může se okamžitě ztotožnit s Věčností, Nekonečností a Nesmrtelností. Dokud jsme v kleci — v těle, můžeme si to pouze představovat. Většinu času si to dokonce ani neumíme představit. Myslet na nekonečnou oblohu, nesmrtelnou Skutečnost, když jsme přitom v malé a temné místnosti, je za hranicí našich možností. Je to nemožné. Ale jakmile vyjdeme z klece — těla, nebo z té malé místnosti, potom si dokážeme představit Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.

Na druhou stranu, naše představivost je omezená. Právě v této chvíli moje mysl dokáže přemýšlet o Číně. Dokáže myslet na Rusko. Dokáže myslet na Německo. Moje představivost mi říká: „Ach, Čína je tak daleko!“ Ale dál mne moje představivost nezanese. Moje představivost se na jednom místě zastaví — dnes v Šakpuře nebo v Myanmaru, na Aljašce — kdekoliv. Představivost nás nemůže přenést dál, může nás zanést jen tam, kde už byla dříve. Žijeme-li však ve světě duše, představivost vůbec nepotřebujeme. Tehdy naše duše použije intuici nebo božské světlo, které je neomezené. Duše se nezastaví na nějakém místě. Nezná překážek. Uvnitř duše všechno neustále plyne.

Často používám výraz „neustále transcendující Za.“ Toto neustále transcendující Za existuje jen tehdy, když jsi v duši. Pokud jsi v těle, mysl řekne: „Toto je nejvyšší Cíl.“ Poté už mysl nedokáže jít ani o krok dále. Zastaví-li se představivost, zastaví se také skutečné objevování.

Zůstáváme-li ve světle duše, jdeme stále za, za a za. Žádné hranice neexistují. Přijdeme na nějaké místo a řekneme: „Tohle je cíl.“ Potom jdeme dál a dál a dál. Duše se nesetkává s žádnými překážkami, protože šíří světlo. Božské světlo dokáže projít čímkoliv. Obyčejné, pozemské nebo sluneční světlo to nedokáže. Tohle dokáže jen božské světlo. Nezná překážek. Nepotřebuje se zastavovat na nějakém místě.

Duše i po vstupu do světa vždy zná svůj Zdroj. Její Zdroj je neohraničený. S duší zůstává Bůh Nekonečnost, Bůh Věčnost a Bůh Nesmrtelnost. Duše je neutrální. Může na sebe vzít mužskou nebo ženskou podobu. Duše ztělesňuje velmi, velmi zvláštní Boží Světlo. Tu radost, kterou jsi měl pár dní před svými narozeninami, jsi získal proto, že jsi byl většinu času ve své duši, kde je vše neomezené. Když létáš po nezměrné obloze, nepochybně dostaneš radost, která se zvětšuje jako nic jiného. Letíš-li v letadle, dostaneš radost, když stoupáš vzhůru. Za letu, při velké rychlosti 700 nebo 800 mil za hodinu, opět dostaneš radost. Ve chvíli, kdy se chystáte přistát, dostaneš zase jinou radost. A když dorazíš do svého cíle, budeš mít zase jinou radost. Obdobně se bude zvětšovat radost v den tvých narozenin, kterou jsi dostal před tím. A nemusí skončit s koncem tvých narozenin.

Ve světě duše neexistují zastávky. Není to tak, že tady máte zastávku, tam máte zastávku — ne. Duše prostě pokračuje a pokračuje. Duši nelze zastavit. Spřátelila se s neomezenou skutečností. Když máme co dělat s neomezenou skutečností, když jsme nedílnou součástí neomezené skutečnosti, když jsme v proudu vše transcendujícího Za, máme neustále bezmezné štěstí a pocit naplnění. Jestliže se kromě toho v takovém okamžiku podíváme na svět kolem sebe, a to nejen v našem vnitřním světě, spatříme obrovskou naději pro občany světa. Tento svět není určen k tomu, aby se v něm plakalo a vzdychalo, plakalo a vzdychalo. Tento svět ztělesňuje naději a příslib, že se stane skutečným hřištěm skutečného ráje našeho Milovaného Pána Nejvyššího. Svět je jako klavír, který má miliony, miliardy a biliony kláves. Když Bůh udá tón, nebo když požádá určitou duši, aby udala tón na klavíru — světě, už tento jediný tón stačí k pozvednutí vědomí celého světa.

Jde o velmi dobré znamení, že jsi dostal radost před svými narozeninami a že sis ji udržel. Druhý den jsem přednesl ranní vzpěračskou modlitbu, ve které se říká, že z naší nejistoty bolí Boha hlava a z naší žárlivosti má Bůh infarkt. Na naše nemoci však existují dva léky — srdce vděčnosti a život odevzdání. Užíváme-li tyto dva léky, nejsme nikdy nešťastní, třebaže nedocilujeme uspokojení na materiální nebo pozemské úrovni. Naše srdce vděčnosti k Nejvyššímu v nás bude neustále udržovat štěstí. Náš život odevzdání Nejvyššímu v nás bude neustále udržovat štěstí. Dokážeme-li cítit, že jsme srdce vděčnosti a život odevzdání, budeme mít stále radost. Pozemský úspěch, vítězství nebo porážka, nemají na nic vliv. Na jedné straně je vítězství, na druhé je porážka. Dokážeme-li neustále setrvávat ve vědomí duše, budeme jen přijímat a nabízet štěstí a štěstí a štěstí. Duše bude vždy dávat štěstí tělu, vitálnu, mysli a srdci. Jakmile začne tělo, vitálno, mysl a srdce přijímat světlo duše, které přišlo od Nejvyššího, budeme mít vždy radostné srdce a sebedávající život. A v takovém radostném srdci a sebedávajícím životě přebývá Boží Uspokojení v nezměrné míře.