Paní Tripathi: Znamená to tedy, že být lepší lidskou bytostí se rovná duchovnímu pokroku?

Sri Chinmoy: To musí jít ruku v ruce. Je to jako rub a líc jedné mince. Duchovnost znamená vnitřní pokrok i vnější pokrok, nebo můžete říci vnitřní pokrok a vnější úspěch. Je-li vnější úspěch založen na vnitřním pokroku, pouze tehdy vnější úspěch nesníží naše vědomí. Jinak nás pýcha a domýšlivost zcela jistě zavedou špatným směrem. Ale je-li hluboko uvnitř nás duchovnost, ucítíme, že děláme něco pro projevení Božího Světla v nás a naším prostřednictvím. Pak naše vnější projevení — naše nesobecká služba lidstvu — nepůjde špatným směrem, protože základem je duchovnost. Duchovnost a vnější život se svými nejrůznějšími činnostmi musejí jít společně. Nemůžeme je oddělit. Pokud je oddělíme, ztroskotáme jak ve vnitřním světě, tak i ve vnějším světě.

Byly doby, kdy indičtí sádhuové, svámí, světci a duchovní osobnosti chtěli žít v himálajských jeskyních, aby se modlili a meditovali. Ale tyto dny jsou pryč. Jestliže chceme přijmout Boha Stvořitele, pak stejně tak musíme přijmout Boha stvoření. Duchovní postavy dávné minulosti chtěly přijmout pouze Boha Stvořitele, ne Boha stvoření. Říkali: „Stoupejme vzhůru a zůstaňme na vrcholcích Himálaje.“

Ale Bůh říká: „Jestliže Mě skutečně miluješ, potom bys měl sejít dolů kvůli ubohému lidstvu, kvůli těm lidem, kteří jsou u paty hor, a sloužit jim se svým světlem, se svou blažeností, se svým mírem — s čímkoli, čeho jsi dosáhl. Jestliže chceš jít nahoru, jsem tam, abych ti dal světlo a blaženost, ale Já chci, aby ses o ně podělil s lidstvem.“

Takže přijetí života je nyní naší filozofií, ne odmítnutí života. Když dnes odmítneme své tělo, když mu nebudeme věnovat žádnou pozornost, pak zítra odmítneme vitálno a pozítří mysl a popozítří srdce. Co potom budeme mít? Nic. Ale když přijmeme život, pak když bude něco v nepořádku s naším tělem, budeme se snažit to zdokonalit. Jestliže bude něco v nepořádku s naším vitálnem nebo myslí, jestliže budeme mít žárlivost nebo nejistotu nebo jinou překážku, budeme se snažit tyto věci překonat. Tímto způsobem zdokonalíme sami sebe. Jedině pak se můžeme stát vybraným nástrojem Boha — ne popíráním, ale přijetím světa takového, jaký je, a poté přeměnou světa.