Paní Tripathi: Tvořivé vyjádření je také formou bhakti, nemyslíte? Vy sám jste mnohostranným umělcem. To je také formou bhakti, není?

Sri Chinmoy: Určitě! Bhakti znamená oddanost. Skutečný tvůrce nabízí všechno Bohu jako část své oddanosti. Nemodlí se k Bohu pro něco určitého, to znamená ne pro to, aby se stal dobrým básníkem nebo velkým zpěvákem či velkým atletem. Pokud je pravým hledajícím, modlí se k Bohu: „Prosím, učiň mě svým vybraným nástrojem. Vyjádři Sám Sebe ve mně a mým prostřednictvím, jestliže si to přeješ, jako spisovatel, jako zpěvák nebo jako umělec.“ Odevzdává svůj vlastní život tužeb Bohu a svým aspirujícím životem přijímá Boží Vůli.

V životě tužeb jdeme od touhy po jednom domě ke dvěma domům, ke třem domům, ke čtyřem domům, od jednoho auta ke dvěma autům. To je jen rozšiřování materiálního bohatství. Ale v životě aspirace říkáme Bohu: „Cokoli potřebuji, prosím, dej mi. Nechci mít možnost si vybírat. Jestliže si přeješ, abych měl jeden dům nebo auto, protože cítíš, že je to nanejvýš nezbytné, potom mi to můžeš dát. Ale jestliže cítíš, že to vůbec není nezbytné, pak mi to nedávej.“ Život aspirace je život odevzdání se Bohu. Život aspirace říká Bohu: „Prosím použij mě svým vlastním Způsobem.“ Život tužeb říká Bohu: „Chci být šťastný svým vlastním způsobem. Když mi dáš materiální bohatství, budu šťastný.“

Ale čím více materiálního bohatství dostaneme, tím rychleji spoutáme sami sebe. Zatímco když dostaneme jen trošičku světla, míru nebo blaženosti Shůry nebo zevnitř, potom vstoupíme do záře rozlehlého oceánu světla. Touha tedy svazuje; aspirace osvobozuje.