Paní Tripathi: Máte pravdu! Abych se s vámi podělila o svou osobní zkušenost, ...

Paní Tripathi: Když jsme po deseti letech jeli zpět do Indie, jela jsem do Dillí. Tam jsem šla do organizace, která se jmenuje ICCR. Tenkrát byla ve velmi špatném stavu. Bylo tam mnoho korupce. Odbory se bouřily a stávkovaly každý den. Tak mě tam poslali! Řekli mi: „Jste jediná, kdo může dát věci do pořádku.“ Byla jsem naštvaná. Říkala jsem si: „Podívejme! Nemohli by pro mě vymyslet něco jiného? Proč musím dělat tohle všechno?“

S Boží Milostí, cokoliv jsme plánovali, ukázalo se jako správné — všechno, každý krok — takže jsem sama byla šokovaná. Nevěděla jsem, jak se to děje. Pak jsem si uvědomila, že to dělal Někdo jiný. Já jsem to nedělala. Dělo se to mým prostřednictvím, ale dělal to Někdo jiný!

Sri Chinmoy: Když vidíme a cítíme, že Někdo jiný koná, potom se vůbec nemusíme obávat, protože za to nejsme zodpovědní. Když Někdo něco dělá ve mně a mým prostřednictvím, pak je na Něm, aby přijal úspěch, nebo neúspěch.

Když jsem pracoval na indickém konzulátě, nikdy se mi ani nesnilo, že bych mohl napsat tisíce a tisíce básní a písní. V té době jsem napsal báseň o B. K. Nehruovi, tehdejším indickém velvyslanci ve Washingtonu. Myslím, že byl synovcem Jawaharlala Nehrua. Na jeho rozlučkovém večírku jsem tu báseň přečetl. Také jsem jednu báseň četl na rozlučkovém večírku pro B. N. Chakravartyho, indického velvyslance v OSN. Byl bengálec. Totéž jsem udělal pro Lakhana Mehrotru. Takže jsem tři ze svých básní četl na jejich rozlučkových večírcích, ale nikdy jsem si nemyslel, že napíšu tisíce básní.

Jednou na indický konzulát přišel někdo z Asijské společnosti, aby našel někoho, kdo umí zpívat bengálské písně. Protože umím od všeho trochu, ale nic pořádně, souhlasil jsem, že budu zpívat. Požádali mě, abych zazpíval tři písně. Za každou píseň mi dali deset dolarů. To bylo velmi dobré. Jen vám vyprávím, jak se začala rozvíjet má literární a hudební kariéra.

Jindy mě generální konzul S. K. Roy požádal, abych v synagoze na Long Islandu přednesl řeč o hinduismu. Organizátoři chtěli, aby S. K. Roy večeru předsedal. S. K. Roy se zeptal: „Kdo bude přednášet?“ Byli šťastni, že mu mohli oznámit, že řeč bude mít Ananda Mohan. Když to S. K. Roy slyšel, řekl: „Ne, pošlu vám Ghose.“ Byl jsem mladším úředníkem a Ananda Mohan pracoval v oddělení pro informace. Ale byl jsem požádán, abych šel a měl přednášku. Tak jsem přednesl proslov a generální konzul byl potěšen.

Ananda Mohan byl vynikající přednášející o hinduistické a indické kultuře. Napsal životopis Indiry Gándhíové. Tolik jsem ho obdivoval. Pracoval v oddělení pro informace a já jsem nebyl nikdo, absolutně nikdo. Naneštěstí se netěšil přízni S. K. Roye. Ačkoli jsem byl stále celkem mladý, S. K. Roy chtěl, abych měl přednášku o hinduismu. Nikdy by mě nenapadlo přednášet o hinduismu, ale byl jsem požádán, abych tam šel, a jim se to líbilo. Dali mi sto deset dolarů, takže jsem dělal pokrok.

Velmi jsem se S. K. Roye obával. Jednou, když jsem byl u výtahu, dveře výtahu se otevřely a já jsem utekl, protože jsem uvnitř uviděl S. K. Roye. On vyšel z výtahu a křičel: „Ghose! Ghose! Jsem snad tygr? Jsem snad had? Musíte nastoupit!“

S. K. Roy byl ke mně tak laskavý. Jednou se mě zeptal, jestli znám Dilipa Kumara Roye, velkého indického zpěváka, který byl znám svým zlatým hlasem. Možná jste jeho jméno slyšeli. Byl nejdražším žákem Sri Aurobinda a Matky. Když mi bylo třináct nebo čtrnáct let, hřál jsem se na výsluní soucitu a lásky Dilipa Roye. Bydleli jsme ve stejné ulici a jednou jsem mu dal dvě stě svých básní. On je opravil a pochválil. Také jsem napsal něco o jeho otci, velkém básníku a revolucionáři, takže mě měl velmi rád.

Když se mě S. K. Roy zeptal, jestli ho znám, odpověděl jsem: „Dilipa Roye? Ano.“ Potom jsem mu vyprávěl vše o svých nejbližších vazbách. Řekl jsem mu, že když jsem sem přijel, napsal jsem dopis Dilipu Royovi, který otevřel svůj vlastní ášram. Vyprávěl jsem S. K. Royovi všechny své zážitky, které jsem s ním měl od svého dospívání. S. K. Roy byl tak šťastný, protože on a Dilip Roy byli velmi blízcí přátelé.