Mohl bys nám něco říci o pradávných lidech v Indii, kterým se říkalo Drávidové?

Sri Chinmoy: My jim říkáme Árijové. Existují na to různé teorie. Někteří vědci říkají, že Drávidové přišli do Indie z nějaké jiné země, kdežto jiní učenci tvrdí, že Drávidové už byli v Indii již předtím. Komu máme věřit? Musíš se ponořit hluboko dovnitř, abys zjistil, která teorie je správná.

Jedna teorie říká, že Indie má všechno, že jsme soběstační. V Indii se říká: „Ja nai bharate, ta nai tribhuvane.“ To znamená, že cokoliv naleznete v Indii, nemůžete najít jinde. Ta druhá teorie říká, že Indie nemůže být úplná, dokud neztělesňuje Australské vědomi, Africké vědomí, Čínské vědomi i Americké vědomí. Na jednu stranu můžete říci: „Jsem úplný, jsem soběstačný. Mám domov. Mám jídlo. Mám auto — toto a tamto.“ Na druhou stranu můžete cítit, že jste ve svém vnitřním vědomí úplní až tehdy, když ztělesníte vědomí celého světa. Takže v jeden okamžik Indové říkají, že tato naše prastará kultura byla soběstačná — že nepotřebovali nic zvenčí — kdežto jiní tvrdí, že přišli zvenku a díky nim jsme slavní.

Někteří na to řeknou: „Naši předkové byli primitivní. Uctívali zvířata a dělali všechno možné.“ Jiní řeknou: „Ne, byli moudří. Viděli ve zvířatech božskost.“ Každý člověk může mít jiný názor. Někteří řeknou, že védští zřecové byli hloupí. Když nad nimi prolétal mrak, nebo pták, uctívali ho. Jakmile spatřili malou květinu nebo list, uctívali ho. Byli připraveni uctívat úplně cokoli. Jiní na to řeknou: „Ne, viděli božskost v každé květině, v každém lístku.“

Vždycky říkám, že si musíme vážit Boha Stvořitele i Boha stvoření. Ale jakmile lidé realizují Boha, nejdou ven ke stromu, nebo k oceánu, nebo na vrcholek hory. Dostanou inspiraci a aspiraci tam, kde jsou. Buddha seděl pod stromem Bódhi. Šrí Rámakrišna měl pět stromů, u kterých meditoval. Mohl se podívat na celý svět, ale on odtud nikam nechodil. Sri Aurobindo dosáhl svého nejvyššího v pokoji. Všichni řekli, že Bůh Stvořitel a Bůh stvoření jsou jedno a totéž, ale v praxi ani nevyšli ven, aby se na Boží stvoření podívali. Takže někteří lidé mají pocit, že jim stačí, co mají, kdežto jiní mají pocit, že potřebují vidět celý svět.

Musíme si vážit pradávných lidí. Na čem stojí vaše vlastní dosažení, jestli si nevážíte svých prarodičů? Dejme tomu, že můj děd napsal jednu báseň. Můj fyzický otec možná napsal třicet básní. Já jsem dosud napsal tisíce básní. Mohu se jim posmívat a říci: „Ach můj Bože! Napsal jsem tisíce básní. Podívejte se na mého otce — napsal jenom třicet básní a jeho otce napsal jenom jednu. A před ním možná nenapsal nikdo nic.“ Je však možné, že ta jediná báseň, kterou napsal můj děd, přišla od Nejvyššího, od Boha. Napsal jsem tisíce básní, protože v mé rodině už byla poezie. Podobně i Védičtí zřecové měli duchovní a okultní sílu. Ale nyní sestupují na zem duchovní osobnosti, jejichž duchovní síla a světlo jsou nekonečně větší.

Převedl jsem Bengálský příběh (Kshamar Adarsha — Ideál) odpuštění Sri Aurobinda do jambických pětistopých veršů. Můžete se podívat, kolik mají síly. V posledních řádcích Sri Aurobindo říká, že takové duchovní osobnosti přicházejí a schopnosti jejich předchůdců blednou do bezvýznamnosti. ⁴

Avšak seshora ještě větší duše nesrovnatelné
nad naší Indií nehynoucí se rozklenou.
Moc dávných zřeců vybledne
před nově zrozeným Světlem duší přicházejících.
Na skvostný trůn světa usednou.

Na jednu stranu jsme od minulosti přijali inspiraci a aspiraci. To je důvod, proč postupujeme kupředu. Byli bychom velice nevděční, kdybychom neuctívali a nevážili si těch, kteří byli před námi — jenom proto, že jsme rozšířili naše světlo a naše vědomí a v průběhu času jsme je zdaleka překonali. Jak byste mohli mít oceán, když jste předtím neměli ani kapku? Můžete říci, že dosažení našich předků byla jenom jako kapka. Ale díky té jediné kapce jsme nyní mohli získat dvě kapky, tři kapky, čtyři kapky, pět kapek. V průběhu času se můžeme stát oceánem. Kdyby nikdo přede mnou nenapsal jedinou báseň, jak bych jich mohl napsat tisíce? V tomto světle se musíme dívat na naše předky. Musíme si jich správně vážit. Otec může být negramotný, ale jeho síla vůle, síla peněz a síla srdce může umožnit synovi, aby studoval. Ze syna se potom může stát velký učenec. Je tedy nutné sjednotit minulost a budoucnost. Sri Aurobindo měl dvě teorie. Někdy říkal, že si musíme vážit duchovního vývoje minulosti. Jindy zase říkal, že nenáležíme uplynulým úsvitům; náležíme budoucnosti. Navenek se zdá, že ta dvě tvrzení jsou v rozporu. Na jednu stranu řekl, že si musíme správně vážit našich předků. Kdyby nebylo semínko v zemi, jak by mohl znenadání vyrůst strom? Na druhou stranu řekl, že nenáležíme uplynulým úsvitům; náležíme zlaté budoucnosti.

Je pravda, že minulost nám dala inspiraci a aspiraci. To je důvod, proč postupujeme kupředu. Jestli však budeme na druhou stranu myslet na minulost, buď si pomyslíme: „Kdysi jsem byl tak dobrý, tak významný a teď jsem nula,“ nebo „Tenkrát jsem byl úplně k ničemu, jak bych tedy mohl teď jít kupředu?“ Ať už myslíme na minulost jakýmkoli způsobem, bude to jenom ztráta času, protože se budeme cítit špatně. Nejlepší je nemyslet na minulost. Dala vám minulost Nejvyšší? Ne. Nejlepší je říci minulosti: „Jsem ti vděčný, ať už jsi mi dala cokoliv, ale teď se rozloučíme. Chci jít kupředu. Volá mě Světlo Nekonečna.“

Musíme vidět, co dokážeme asimilovat na našem současném stupni vývoje. Chceme asimilovat duchovní světlo minulosti. Ale pokud uvízneme v minulosti, i se vší její slávou, nebudeme schopni jít kupředu. A pokud budeme myslet na naše minulé porážky nebo selhání, opět nebudeme moci jít kupředu.

Každý den si musíme pomyslet: „Narodil jsem se právě dnes. Jsou mi jenom dvě hodiny.“ Jestliže cítím, že jsou mi dvě hodiny, budu také cítit, že mám rodiče, mám své blízké, mám své příbuzné, kteří se o mě postarají. Naše rodiče představují vyšší sílu, která nás vede. V opačném případě si budeme myslet, že všechno děláme my, že za všechno jsme odpovědní my. Ale tak to není. Uvnitř nás a naším prostřednictvím pracuje vyšší síla. Teprve když si uvědomujeme tuto vyšší sílu, můžeme si vybudovat vnímavost tak, aby v nás a prostřednictvím nás mohla tato síla účinně pracovat.

Každý člověk by si měl myslet, že dnešek je prvním dnem jeho života. Potom přijde odevšud naděje. Odevšud přijde příslib. Jestli si budete myslet: „Je mi šedesát osm let, šedesát osm krát jsem viděl léto a zimu,“ veškerá vaše naděje zmizí. Dokážete-li přesvědčit sami sebe, že jste se narodili právě dnes, bude pro vás všechno nové. Každý člověk bude nový. Každá myšlenka bude nová. Každá událost bude nová. Potom budete schopni dělat ten nejrychlejší pokrok.

Dosažení starodávných védských zřeců byla opravdu úžasná. Pokud ale uvidíte jejich výšku a výšku současných duchovních Mistrů a Avatárů, zjistíte, že se nedají srovnávat. Dnešní duchovní Mistři a Avatáři je zdaleka překonali. Na druhou stranu jim musíme být vděční. Jak bychom mohli postavit dům, kdyby oni nevybudovali základy? Právě díky jejich základu jsme my došli výše než oni. Vděčnost musí jít ke zdroji. Musíme však také vědět, odkud přišla jejich inspirace. Kdo jim dal inspiraci, aby vybudovali základy? Přišlo to od vyšší síly, od Boha. Takže naše vděčnost musí jít k Němu. Nejprve musíme vyjádřit vděčnost těm, kteří přijali inspiraci jako první a potom zdroji jejich inspirace, jímž byl samotný Bůh.