Nedávno jsi večer mluvil o hrách, které tady na vánočním výletě hrajeme pro pobavení. Co bychom měli v našich hrách dělat, abychom tě více potěšili?

Sri Chinmoy: Co já vím o těchto věcech? Většinou ani nerozumím vaší angličtině. Jak rychle mluvíte! Jediná věc, kterou mohu říci, je ta, že když občas hrajete, není to stoprocentně duchovní. Je-li to nevinné, jste v bezpečí. Občas však z velmi, velmi přísného duchovního pohledu vidím, jak se váš zpěv nebo hry dotýkají neaspirujícího vitálna. Vitálno je jediná část naší bytosti, na kterou musíte být velice opatrní. Nejhorší je mysl, to je pravda. Ale vitálno je kousek pod pupkem a srdce je pár palců nad ním. Vitálno se dost často snaží ukrást bohatství srdce. Vitálno je zloděj, který předstírá, že je světcem. Má dva aspekty — dynamický a agresivní. Lidské bytosti naneštěstí nevědí, jak je rozlišit. Když si občas myslíte, jak jste dynamičtí, nejste ve skutečnosti vůbec dynamičtí. Jste agresivní. Kde je dynamismus, tam musí být světlo, vnitřní světlo. Kde je agrese, tam není žádné světlo. Je tam samá temnota. Je to jako když někde mezi sebou bojuje deset slonů.

Onehdy některé z našich dívek imitovaly slavné zpěváky. Ony vědí, že dokáží vstoupit do takového vědomí, ale jakmile vstoupí do vědomí slavných zpěváků, může trvat velmi dlouhou dobu, než se vrátí do svého původního vědomí. Ovšem, kdo ví? Mám rád nevinné scénky, ale toho dne ty písně nebyly příliš přiměřené.

Máte všichni takový talent. To myslím upřímně. Jak se ale dotknete hranice vitálna, vašemu duchovnímu životu to nepomůže. Vitálno je velice nebezpečné místo a jeho říše je velmi široká, neomezená. Je velice rozlehlá, jako oceán. Když se dotknete vody, ať už tady nebo o tisíc mil jinde, získáte vibraci nebo vědomí vody.

Na Štědrý den, dvacátého čtvrtého prosince, zpívali němečtí žáci s velikou prostotou, dušeplností a něžností a já jsem vzýval Spasitele Krista. Všechno se dá dělat buď mechanicky, ultramoderně, nebo způsobem, jenž je prostší než nejprostší. Ježíš Kristus byl vtělenou prostotou. Byl to syn tesaře. Jak byl prostý, jak byl pokorný! Vždy nám dával poselství prostoty a pokory. Prostotu nelze oddělit od pokory. Němečtí zpěváci dokázali, že tyto koledy dokážete zpívat velice prostě, bez vitální rozjařilosti.

Většinou, když má představení chlapecká skupina hrající aforismy, mě to přináší užitek, ať už z toho mají ostatní prospěch nebo nikoli, protože tohle je můj život — tento oddaný způsob, jakým většinou hrají. Sledují-li to lidé upřímně a nedělají-li si z toho legraci, přijímají velmi mnoho. Když tato skupina hraje v New Yorku, vzbuzují velikou oddanost a mnoho žáků, upřímných hledajících, může získat užitek. Napsal jsem mnoho příběhů a her, kde lze vyjádřit oddanost.

Mám rád tři věci. První je oddanost, která znamená nejvyšší rychlost. Potom je to odevzdání, které vás nese k vašemu cíli. Tato oddanost a odevzdání potřebuje určitou základnu. Touto základnou je poslušnost. Není-li základna, není ani nadstavba. Říkám znovu a znovu, neberte slovo „poslušnost“ na lehkou váhu. Pokud vás váš Mistr požádá, abyste mu přinesli sklenici vody, musíte mu ihned přinést vodu. Co se stane, když ji hned nepřinesete? Vaše mysl řekne: „Ach, řekl mi, abych mu přinesl sklenici vody. Podívám se po nějaké krásné květině. Je to koneckonců duchovní člověk a moje oddanost se zvýší, když mu dám krásnou květinu. Hloupá voda moji oddanost nezvětší.“

Můžete říci, že vaše dnešní neposlušnost je velice nepatrná, zanedbatelná, ale já vidím, že když vaše neposlušnost začne dnes, výsledky dostanete po třiceti, čtyřiceti nebo padesáti letech. Už předtím, než jste vstoupili na tuto cestu, vám vaše vnitřní bytost často říkala, abyste něco udělali nebo neudělali. Existovali jste i předtím, než jsem vstoupil do vašeho života. Kdybych zítra náhle zemřel, vy budete stále existovat. To je věc mezi vámi a vaším vnitřním vůdcem. Jestliže jste v pěti letech pochopili, že je něco špatné, nemůžete říci, že to špatné není jenom proto, že jste dělali tu samou špatnou věc dvacet nebo dvacet pět let. To se však naneštěstí stává. V pěti letech začnete dělat něco špatného a potom ve čtyřiceti řeknete: „Dělal jsem to po celou tu dobu, tak to nemůže být špatné.“ Ne, tato špatná síla jenom zvětšuje a zvětšuje svoji sílu a moc. Potom ve čtyřiceti pěti nebo v padesáti může vybuchnout jako sopka.

Většina z vás vstoupila na cestu v sedmnácti, osmnácti nebo dvaceti letech. Musíte ale vědět, kolik věcí jste předtím udělali proti svému svědomí. Tyto věci nejsou anulovány jenom proto, že jste teď vstoupili do duchovního života. Není to automatické. Za to se musíte modlit a meditovat, meditovat, meditovat. Musíte získat mír, světlo a blaženost. Jedině potom budete očištěni.

Myslíte si, že když jenom zapomenete na všechny ty špatné věci, které jste dělali třicet nebo čtyřicet let, že se to nedotkne vašeho zdraví nebo že to nepoznamená váš život? Možná ta hodina ještě neudeřila. Možná ta hodina udeří, až vám bude šedesát let. Řekněme, že jste začali kouřit v deseti letech. Potom pokračujete dvacet nebo třicet let a myslíte si, že se nic neděje. Až vám bude šedesát, dostaví se následky vašeho kouření v podobě vážných zdravotních potíží. Čtyřicet nebo padesát let vás to možná nezasáhlo. Ale až vám bude šedesát, uvidíte, co se stalo, protože jste kouřili mnoho let. To se stává i v duchovním životě. Jakmile zjistíme, že našemu duchovnímu životu něco škodí, nesmíme to dělat.

Potíž je v tom, že když jste na duchovní cestě mnoho let a neporazíte všechny ty věci, které jste chtěli porazit — žárlivost, nejistotu, nečistotu — máte pocit, že je to nemožné. Bojujete a bojujete a žádná strana nevítězí. Tehdy si řeknete: „Dobrá, zapomeň na to. Ať zvítězí nevědomost.“ Jakmile zvítězí nevědomost, sebere vám sílu. Stanete se jejím otrokem a ona vás využije pro své vlastní účely. Všechny ty věci, které jste chtěli porazit — žárlivost, nejistota a další druhy špatných sil — představují podoby nevědomosti. Nejprve se snažíme z nevědomosti vyjít. Jakmile ale spatříme, že nevědomost je silnější než my, vzdáme se. Nevědomost nás získá zpátky a z nás se stanou její vojáci. Toto se stává skoro ve všech případech.

Dnes uděláme něco špatného, zítra se nic nestane a my si proto myslíme, že v tom můžeme pokračovat. Řekneme: „Byl jsem hlupák. Myslel jsem si, že je to něco škodlivého. Jelikož se nic neděje, Boží Hodina ještě neudeřila.“ Nedávno jsem řekl, že Boží Hodina nepřijímá omluvy. Kdy Boží Hodina přijde, nevíme. Na Boží Hodinu jsme zapomněli. To je důvod, proč s takovou jistotou pokračujeme v těch samých špatných věcech. Říkáme: „Zmýlil jsem se. Myslel jsem si, že jsem dělal něco špatného. Kdybych byl opravdu dělal něco špatného, jak to, že jsem nebyl potrestán?“