Nils Lodin: Souhlasím s vámi, i když jiným způsobem, protože si myslím, že jsme součástí světa. Nejvyššího bodu mohu dosáhnout jenom tak, že naplním sám sebe, ale ne jako chorobný egoista, nýbrž tak, že budu dělat věci, o kterých cítím, že jsou správné, že jsou skutečné. Ale tak jako tak cítím, že jsme svým způsobem něco jako hrouda hlíny.

Sri Chinmoy: Ano, jsme hroudami hlíny. Ale kdo dal podobu této hroudě hlíny? Jakmile uvidíme nějakou nádobu, ihned si uvědomíme, že ji někdo vyrobil. Nespadla z nebe. Musíme jít ke Zdroji. Hliněná nádoba nepředstavuje konečnou skutečnost. Někdo ji vytvaroval. A ten někdo je právě ta osoba, kterou hledáme. Můžeme jí říkat Konečná Skutečnost, můžeme ji nazývat Bohem, nebo můžeme použít jakékoli jiné jméno. Ale musíme někomu přiznat zásluhu. Až se po dlouhém hledání dostaneme k této osobě, zjistíme, že ten, kterého jsme našli, je naším vlastním nejvyšším Já. Nejnižší v nás hledalo nejvyšší v nás. Prostě vyšplháme od paty stromu až k nejvyšší větvi. Až vyšplháme na vrcholek, začneme jíst ovoce. Jakmile zjistíme, jak šplhat, je na nás, jestli zůstaneme u paty stromu, nebo jestli se dostaneme až na vrchol.

Bůh nás stvořil. Bůh nám dal motivaci k běhání. Je to vnitřní pobídka. Nejde o to, že bychom jenom vyběhli z domu a běželi jen tak, bez cíle. Něco uvnitř nás, určitá vnitřní pohnutka nás inspirovala, abychom šli ven a běželi. Kdo nám poskytl tuto vnitřní pohnutku? Opět musíme jít ke zdroji. Tyto otázky nikdy neskončí, dokud se neponoříme hluboko dovnitř. Potom dostaneme odpovědi na všechny otázky. To se však nestane přes noc. Jak sám víte, musel jste trénovat měsíce a roky, než jste zvládl maraton. Podobně musíme meditovat a modlit se po celé roky, chceme-li urazit dlouhé vnitřní vzdálenosti. Je to proces na celý život.