Část III — Promluvy

Čistota

Mám-li říci, co je nejdůležitější v duchovním životě vedle realizace Boha, okamžitě řeknu „čistota“. Čistotu a realizaci Boha nelze oddělit. Čistota musí být ve fyzickém, vitálním, mentálním a psychickém. V běžném životě mluvíme o vnější čistotě [cleanliness]: on je čistý, on je špinavý. Ale čistota [purity] je něco, co je nekonečně vyšší a naplňující než pouhá vnější čistota. Člověk si může dát sprchu a hned po osprchování může opatrovat nebožské myšlenky a zajímat se o špatné zlé síly. A teď, jaký druh čistoty získal? Očistil své tělo, ale jeho vitálno, jeho mysl, jeho vnitřní existence je samá nečistota. Takže vnější čistota má velmi málo co do činění s vnitřní čistotou srdce, se skutečným srdcem. Ale na druhou stranu vnější čistota může být velkou pomocí a podpořit vnitřní čistotu. Pokud bychom se osprchovali a vzali si čisté, čerstvé oblečení, pak věci, které obklopují naše tělo, jsou již čisté a božské. Pak bude pro nás jednodušší, abychom zabránili nebožským, nepřátelským, nižší vitálním silám do nás vstoupit, a udržet svou mysl a vitálno čisté a božské.

V duchovním světě je čistota dechem naší skutečné vnitřní existence. Pokud nebudeme mít čistotu, můžeme dosáhnout po dobrém nebo po zlém jen trochu reality. Ale tato realita je velmi omezena, a dokonce i toto velmi omezené dosažení rychle zmizí. Bez čistoty nebudeme schopni v duchovním životě dosáhnout ničeho podstatného a nebudeme schopni udržet ani to málo, čeho jsme dosáhli. Ale máme-li čistotu, pak můžeme mít všechny božské vlastnosti v nezměrné míře. Pokud budeme mít bezmeznou čistotu, pak naše vnitřní dosažení mohou trvat věčně. Ale dokud jsme si nevytvořili pevnou čistotu v bezmezné míře, realizace Boha zůstane vzdáleným pláčem.

Jak se staneme čistými? Jeden způsob, jak získat čistotu, je stýkáním se s duchovními lidmi, s čistými lidmi. Od nich dostaneme inspiraci a vedení. Druhým způsobem je vědomě myslet na sebe jako na děti, božské děti. Cítíme-li, že jsme Boží děti, víme, že je tu někdo, kdo se o nás postará. A kdo to je? Jsou to naši božští Rodiče. Dítě nemá žádný pocit nečistoty. Ono je vždy čisté. Naše vnější mysl může říci, že dítě je velmi špinavé, ale to je jen fyzické. Vnitřně je čisté. Pokud si hraje venku, může být jeho tělo pokryto špínou, blátem, vším možným. Dospělý řekne: „Hle, ono je tak špinavé!“ Ale dítě nemá pocit viny nebo provinění. Prostě běží ke své matce, aby se znovu očistilo. Můžeme-li stále cítit, že jsme Boží děti, pak náš pocit nečistoty odejde a naše duše nám spontánně řekne, co je pro nás nejlepší. A toto poselství bude významně prostoupeno čistotou.

V duchovním životě musí každý hledající cítit, že je dítě. Můžeme-li cítit, že nám jsou jen čtyři roky, budeme moci žít v srdci. Dítě žije v srdci. Když je mu třináct nebo čtrnáct, začne fungovat jeho mysl. Když začne fungovat mysl, srdce je zahaleno; a když je srdce zahaleno, všechno jde špatně a čistotu nikde nenajdeme.