Část IV — Poznámky k žákům

Vidění a cítění

Jedna věc je cítit; jiná věc je vidět. Nemusíš mě vidět dvacet čtyři hodiny denně. Pokud můžeš cítit mou vnitřní přítomnost, stačí to. Když matka pracuje v kuchyni a dítě si hraje v obývacím pokoji, dítě nemusí vidět matku po celou dobu. Ví, že jeho matka je tam. Stále získává vibrace své matky. Atmosféra v místnosti je prosycena vědomím matky a pýchou otce. Tak tady také, když večer meditujete předtím, než jdete do postele, jestli mě můžete vidět ve svých snech, to je výborné. Ale pokud mě nevidíte, musíte cítit: „Chce-li přijít a být v mém snu, v pořádku. Ale jestli chce, abych jen v sobě cítil jeho přítomnost, je to víc než dost.“

Někteří z vás mě chtějí vidět. Ano, pokud mě můžete vidět, je to v pořádku. Ale mnohem důležitější než vidět, je cítit. V případě, že matka nevidí syna, stále cítí jeho přítomnost ve svém srdci. Použijete-li svou vizi, pak ve mně uvidíte jednu věc a někdo jiný může vidět něco jiného. Vidět je dobré, ale může to být zrádné. Ale když ve mně něco cítíte, v té chvíli jste se již sjednotili s mým vědomím. Jestliže se předtím, než půjdete do postele, ztotožní vaše srdce s mým vědomím, pak následující ráno, když vstanete, musíte cítit mou přítomnost uvnitř vás, vně vás, kolem vás, všude. Když večer meditujete, snažte se cítit hluboko uvnitř sebe mou existenci, nebo se snažte cítit, že je uvnitř vás to nejkrásnější dítě. Toto dítě je duše, která vychází do popředí.

Takže se vždy snažte věnovat víc pozornosti cítění než vidění. Když cítíte, mysl by tam vůbec neměla být. Chovejte se jako dítě, které ví jen to, jak milovat. A neočekávejte nic svým vlastním způsobem. Cítíte-li: „Ach, kdyby Mistr přišel a byl tady se mnou, byl bych tak šťastný,“ pak se oddáváte jen vymyšleným snům. Žijte pouze ve Skutečnosti, v božské Skutečnosti. Tato Skutečnost vám řekne: „Nech Boha řídit tvůj život. Chce-li přijít, ať přijde. Tvůj úkol je okopávat půdu; tvůj úkol není produkovat úrodu. To udělá On. Vypěstuje pro tebe bohatou úrodu realizace. Ty Ho musíš jen nechat.“

Potom můžete jít ještě o krok dál a říci: „Já nejsem ten, kdo kultivuje půdu. Je to On ve mně, kdo ji kultivuje.“

Postupně, postupně předávejte veškerou odpovědnost Nejvyššímu ve mně. Cítíte-li upřímně, že jsem zodpovědný za vaše činy, pak nebudete moci udělat nic špatného. Také se snažte cítit, že to, co nemůžete dělat přímo přede mnou, nemáte dělat vůbec; co nemůžete říct přede mnou, že nemáte říkat. Máte-li takovýto vnitřní pocit, pak budete cítit mou přítomnost v každém okamžiku svého života.