Je vždy nejlepší, aby lékaři udržovali lidi naživu, co nejdéle je to jen možné, nebo to závisí na konkrétním případu?

Sri Chinmoy: Pokud je nějaký člověk duchovní, měli by jej doktoři i příbuzní držet na zemi co nejdéle, protože duchovní lidé vždy bojují proti smrti. Může se však stát, že někdo, kdo duchovně hluboce spí, má zemřít za dvě hodiny. I kdybyste jej drželi na zemi dvacet čtyři hodin, nevysloví Boží jméno ani jednou. Pokud má však někdo schopnost vyslovit Boží jméno ještě byť jedinkrát ve svém životě, potom něčeho dosáhne ve světě duší. Toto dosažení bude přičteno k tomuto životu spolu s jeho dalšími dosaženími a v jeho příští inkarnaci bude jeho život o něco lepší.

V Indii žijí někteří lidé více než sto let, nemají však čas se modlit k Bohu ani jednou za šest měsíců či za rok. Z duchovního hlediska jsou tito lidé jako z kamene. Pro ně je každý rok navíc pouhou ztrátou času. Pokud však někdo může zůstat na zemi pouze o hodinu déle, aby během této hodiny vzýval přítomnost Nejvyššího, potom bude pro tuto osobu přirozeně lépe, aby zůstala na zemi. Dokonce i když někdo myslí na Boha nevědomě, je pro něj lepší zůstat na zemi, dokud je to jen možné. Proto by lékaři neměli podávat léky, po kterých ztrácí pacient vědomí, či uspávat zvířata. Je to velmi špatné.