33.¹¹

Můj Pane, můj Pane, můj Pane,
nemiluji Tě,
a Ty mě přesto miluješ.
Nepotřebuji Tě,
a Ty mě přesto potřebuješ.
Proč, proč?

"Mé dítě,
zkusme k sobě být
jednou provždy laskaví.
Ty mi dáš to, co máš:
svou mysl lesa nevědomosti.
Já ti dám to, co mám:
své Srdce Vůně Jednoty."