Písně srdce hledajícího¹

Existují tři druhy realizace: mohu, mám a jsem. Mohu vidět tvář Pravdy, transcendentální Pravdy. Hluboko uvnitř sebe mám Věčnost, Nekonečnost a Nesmrtelnost. Jsem Bůh. To jsou hlavní realizace, kterých nakonec každý dosáhne.

Abychom dosáhli realizace, je nanejvýš důležitá aspirace. Dvěma nesmrtelnými přáteli Věčnosti jsou aspirace a realizace. Cílem aspirace je stoupat. Cílem realizace je překonávat.

Prvořadou důležitost má také inspirace. Naše inspirace nás vynáší od úpatí stromu života až k nejvyšší větvi stromu života. Naše aspirace nás přenáší ze světa utrpení do světa světla a blaženosti. Naše realizace přeměňuje náš pláč Věčnosti na úsměv Nekonečnosti. Pláč Věčnosti je to, co máme teď. Úsměv Nekonečnosti je to, čím se jednoho dne staneme.

Každý hledající má vnitřní pláč, který nazýváme aspirace. Každý hledající má také vnitřní poselství: zasvěcení. Díky zasvěcení cítíme, že Bůh-Stvořitel a Bůh-stvoření jsou neoddělitelně jedním. Proto když sloužíme Bohu-stvoření, sjednocujeme se s Bohem-Stvořitelem.

Aspirace nás učí nezbytnost realizace a realizace nás učí nezbytnost sebepřekonávání. Proč? Protože náš Zdroj, náš Samotný Milovaný Nejvyšší, v každém okamžiku překonává svou vlastní Skutečnost Vize a svou vlastní Vizi Skutečnosti.

Zasvěcení je nedílnou součástí projevení Boha. Protože Bůh neustále překonává Sám Sebe, tak projevení Boha nikdy nekončí. Proto nám projevení Boha umožňuje cítit nezbytnost sebepřekonání. Naše sebepřekonání se zde na Zemi odehrává v našem projevení Boha a prostřednictvím našeho projevení Boha. Pokaždé, když překonáme sami sebe, vidíme, že se Bůh projevil v nás a naším prostřednictvím velmi zvláštním a významným způsobem.

Naše zasvěcení a realizace nám říkají, že vždy musíme jít dál, dál, dál. Dnešní cíl je jen startovní čárou pro zítřejší cestu. Dnešní dokonalost značí jen začátek zítřejšího nového stvoření. Dnešní uspokojení je zvěstovatelem ještě větší touhy po větší čistotě, kráse, blízkosti a jednotě s Bohem.

Realizace je květina krásy a ovoce povinnosti. Květina krásy je naše srdce a ovoce povinnosti je náš život. Krása je naše sebedávání; povinnost je naše stávání se Bohem. Krása odhaluje Nekonečnost v konečném; povinnost projevuje Nesmrtelné ve smrtelném. Krása říká hledajícímu Boha, že jeho zdroj je v Bohu. Povinnost říká hledajícímu Boha, že jeho život je jen pro Boha, pro Boha samotného.

Indická filozofie, indické náboženství a indická duchovnost mají od pradávných časů jediné poselství — poselství realizace neboli „Poznej sám sebe“. Když hledající pozná sám sebe, prohlašuje: „Aham Brahmasmi“ — „Jsem Brahman, Jeden bez druhého.“ Stejné poselství se objevilo zde na Západě, když Spasitel prohlásil: „Já a můj Otec jsme jedním.“ Toto je nejvznešenější poznání duše.

Každý člověk si musí vyvinout určitou vnitřní sebedisciplínu, aby zažil realizaci Boha. Nejjednodušší způsob, jak se v rámci vnitřní sebedisciplíny přiblížit k nejvyšší Skutečnosti, je pomocí lásky, oddanosti a odevzdání.

Mluvím zde o božské lásce, která je zcela odlišná od lidské lásky. Lidská láska se snaží vlastnit a být vlastněna. Proto se lidské lásce nikdy nepodaří nás uspokojit. Ale božská láska se chce v každém okamžiku rozpínat, a zatímco se rozpíná, osvobozuje.

Lidská oddanost není nic jiného než připoutanost. V lidské oddanosti jsou oddaný a objekt jeho oddanosti jako dva slepí žebráci bez cíle a místa určení. Ale božská oddanost jen posiluje náš vnitřní pláč po vyšším světle a blaženosti. Božská oddanost zvětšuje čistotu našeho srdce a ta je nanejvýš důležitá k realizaci absolutní Skutečnosti. Jako poslední přichází odevzdání. V lidském životě se odevzdáváme svým nadřízeným. Jako otroci se odevzdáváme těm, kteří nad námi mají moc. Ale tento druh odevzdání má daleko k duchovnímu odevzdání. Když se lidská bytost odevzdá nadřízenému, neexistuje žádná záruka, že tento tak zvaný nadřízený má více světla.

V božském odevzdání se odevzdáváme svému Zdroji, abychom se vědomě stali nedílnou součástí tohoto Zdroje. V duchovním životě se odevzdáváme radostně, oduševněle a nepodmíněně svému vyššímu Já, abychom se sjednotili s tím Nejvyšším v nás. Malá kapka ví, že její jedinou skutečností je oceán. Když vědomě splyne s oceánem, ztrácí svou samostatnou identitu a stává se samotným oceánem.

V životě chceme dosáhnout mnoha věcí. Abychom dosáhli svých vnějších cílů, snažíme se všemi možnými prostředky ovlivnit ostatní. Někdy užíváme nečestné prostředky nebo se snažíme ostatní podvádět a ostatní se nás také snaží podvést. Ale je-li naším cílem realizace Boha, nemůžeme doufat, že Boha podvedeme nebo jej budeme ovlivňovat nečestnými prostředky. Ve skutečnosti to vůbec není zapotřebí. Božím nejvroucnějším přáním je, abychom Ho poznali.

Bůh nám říká: „Mé dítě, mám pro tebe nesčetně způsobů, jak Mě realizovat. Jestliže se některý způsob nehodí k tvé přirozenosti, existuje mnoho, mnoho dalších způsobů. Představím se ti nesčetně způsoby, abys Mě mohl realizovat. V každém okamžiku budu klepat na dveře tvého srdce a jestliže Mě chceš upřímně přijmout, otevřeš dveře.“