Mistrovy sandály
Král Šivadži byl velmi šťastný, že může svému Mistrovi sloužit v chrámu. Po nějaké době se ho Mistr zeptal: „Chceš zde zůstat natrvalo?“„Ano, přesně to chci,“ odpověděl král. „Do svého království se už nevrátím.“
„Ale já chci, aby ses do svého království vrátil,“ řekl Ramdas.
Král Šivadži byl zmaten. „Ty nechceš, abych byl takto šťastný? Prosím, věř mi, nechci své království. Chci být tady u tvých nohou. Ať se o mé království stará někdo jiný. Chci zůstat tady. Chci být navždy tvým služebníkem.“
Ramdas řekl: „Ne, musíš se vrátit.“
Nakonec byl Šivadži donucen příkaz svého Mistra poslechnout. Když odcházel, prosil Ramdase: „Nemůžeš mi alespoň dát své sandály? Položím je na trůn.“
Ramdas králi své sandály ochotně dal. Pak řekl: „Občas tě navštívím. Ale pamatuj — ty nejsi král. Jsi pouhým nástrojem. Já jsem král.“
Šivadži se poklonil a odpověděl: „Jestliže ty jsi král, pak jsem plně připraven se vrátit. Stejně tak, jako jsem byl tvým otrokem tady, jsem připraven vrátit se a být tvým otrokem tam. Vnitřně mě povedeš a vše udělám tak, jak si budeš přát.“
Takto se Šivadži vrátil, aby vládnul svému království. Vzal sandály svého Mistra a položil je na trůn s naprostou vírou, že ho budou v každém okamžiku chránit a vést. Stejná událost se také stala v životě našeho prvního Avatára Sri Rámačandry. Když byl Sri Rámačandra přinucen odejít na čtrnáct let do vyhnanství, jeho bratr Bharat vzal jeho sandály a položil je na trůn jako symbol, že se o království stará pouze do doby, dokud se Ráma nevrátí.
