Šivadži poslouchá svůj vlastní příkaz

Po několika dnech chůze došel Šivadži se svým synem k pevnosti, která Šivadžimu patřila. Šivadžiho příkaz zněl, aby byla pevnost od západu slunce až do východu zavřená. Nehledě na to, kdo k pevnosti přijde, stráž nesměla bránu otevřít.

Když král se svým synem dorazili k pevnosti, byla už tma. Strážce velmi dobře věděl, že je to král a jeho syn, kteří se po mnoha měsících vrátili. Také věděl, jakými utrpeními prošli. Přesto bránu neotevřel.

Strážce vylezl na střechu pevnosti a k pilíři uvázal lano. Pak po něm sešplhal na zem. Jakmile se dotknul země, padl Šivadžimu k nohám, plakal a objímal ho.

Šivadži také plakal, protože byl tak hrdý, že strážce věrně dodržel jeho nařízení a bránu neotevřel. Král i se synem čekali před pevností až do rozbřesku, ačkoliv strážce měl klíč.