Matka a syn

Během Šivadžiho nepřítomnosti na královském dvoře byla za vladaře určena jeho matka Džidža Bai. V té době byla velice stará a dost nemocná. Byla to velmi zbožná žena a Šivadži jí byl velmi oddán. Dozvěděla se, že Šivadži unikl z vězení v srpnu, ale ani po čtyřech měsících se ještě nevrátil do svého paláce v Radžgarhu. Jeho matku přepadaly obavy a úzkosti. Proč mu návrat trvá tak dlouho? Byl znovu zajat mogulskými vojáky?

Jednoho dne přišel za Džidža Bai služebník se vzkazem. Řekl: „U brány stojí žebravý mnich, který vás chce vidět.“

„Dobrá, dobrá,“ řekla Džidža Bai. „Přiveďte ho.“

Šivadži předstoupil před svou matku. Měl oholené vousy a knír a byl oblečený jako sanjásin. Byl ze své úmorné cesty tak unavený a vyčerpaný, že jednoduše padnul matce k nohám.

Džidža Bai byla překvapená, že se sanjásin takto chová. „Co chceš?“ zeptala se.

„Co chci?“ plakal Šivadži. Pak začal vzlykat: „Matko, ty mě nepoznáváš?“ a položil svou hlavu Džidža Bai do klína.

Nakonec Džidža Bai poznala, že se jedná o jejího dlouho ztraceného syna. Její slzy radosti se smísily se slzami radosti Šivadžiho.